Konečně beru poslední šek a vyrážím na cesty… V našem autě se nás tísní šest, i když máme jen pět sedaček, každý má ještě miliardu věcí a jídla, auto sedí na zemi a běduje a běduje. Příští zastávka opět Lake Louise, prodávám třešně, co jsme poslední den se Zdenkem nakradli, aspoň se nám tím zaplatí část výletu. Zmizí v polední špičce rychle, jako pára nad hrncem, prašule jsou v kapse a můžeme zase o kus dál.
Cíl je jasný - Mt. Assiniboine, nejhezčí hora kanadských Rocky mountains, přezdívaná kanadský Matterhorn, jen s tou výhodou, že tady většinou skoro nikoho nepotkáte, na rozdíl od davu na Matterhornu.
Od parkáče Mt. Shark (kde v odpaďáku najdeme hrozně moc jídla) vyrážíme na neuvěřitelně nudný trek, za ještě neuvěřitelnějšího vedra směrem k Lake Magog a Assiniboine lodge. Na závěr třešnička a to v podobě, tříhodinového traverzování a lezení v suťovisku, jen abychom se dostali k Hind hut, místu našeho působení pro příští dny.
Chajda útulná, nečekaně se vyhýbáme placení na příští dva dny,80 dolců ušetřených. Hora budí neuvěřitelný respekt, mám z toho trochu sevřený půlky.
Ráno nečekaně zaspáváme, ale pak s vervou razíme vzhůru. První půlka kopce jde poměrně klidně, obtíže ss začínají stupňovt až potom. Jde ale hlavně o to, že vše je pokryté vrstvou ledu a zamrzlého sněhu. Bez maček a cepínů by to tu vážně nešlo
A najednou šup a fíííí, užse řítím po tom ledu dolů, kopu bezradně nohama, okraj skály se přibližuje, pokud to přejedu, je po mně a najdou mě až dole. Anděl strážný se vydává ze všech sil a zastavuje mě otrhaného a obitého asi metr od okraje nad propastí. Fakt štěstí…
Ostatní délky jsou už trochu lezecké, tak je jistíme, ale jde to. Na vrcholu stojíme kolem dvanácté a alou dolů. To trvá neuvěřitelně dlouho, občas slaňování, občas downclimbing, dlouhý je to jak pohádka. V osm večer, po čtrnácti hodinách dřiny, se dostáváme vyřízení konečně k chajdě. Drsné, fakt drsné….
Žádné komentáře:
Okomentovat