Po návratu z Kanady, kde nás už na zacátku zárí zastihla snehová boure, jsem se vydal s Tomášem do rakouského Hollentallu. Po trech, možná i více mesících bez lezení jsem nic velkého neocekával... To velké se ani nedostavilo. Ruce jak z rosolu, prsty pocítacového programátora, psychika nevesty den pred svatbou. Každopádne jsme si perfektne zalezli, vylezli neco dle možností, kopli pár škopku a zase se vrátili do rodné hroudy. Inu cas asi nastal, je treba se zase do toho oprít a zacít neco delat. Vstríc tedy ztracené síle, technice a morálu.  

Jak jsem tak nejak tusil na zadne trenovani rozhodne nedoslo, venoval jsem se prestavovani kary a tak podobne, shanenim ostatnich blbosti na nas dalsi trip. Takze do auta se msi vejit: co nejvic jidla, lyze, zimni i letni lezeni, vsechgno na camping, hromady picovin [vsechno co si clovek vezme kdyz ma hodne prostoru] a jeste neco navic. Vysledek:asi tak pet metraku materialu[plus minus tuna] a konecne na ceste. 

Pristi zastavka Buoux.