Rok se s rokem sešel a mně se konečně aspoň jednou za rok podařilo přemluvit Jirku/doktora, abychom jeli na skály. Nebylo moc času, tak jsme zamířili na Sokolku u Kout n. Desnout. Dlouhé cesty, něco málo přes 30m, občas pofidérní jištění s více než morálovými odlezy. V cestě Žehlička středem 5+ jsme si nebyli úplně jistí, navíc fakt, že právě v této cestě před asi čtyřma rokama zařval borec, když dal podlahu, nám taky moc odvahy nedodal.
Ale co, párkrát zhluboka vydechnout a jde se do toho, všechno nakonec klaplo, Jiří občas musel trochu zabojovat, ale nakonec paráda. Mně se povedl přelez místního kvaku Yetti 7- a mohli jsme jet domů.
Jsem rád, že na českém akademickém poli vyrůstají takové skvosty jako je Jirka. Nebojí se smočit ruce v magnéziu, hubu v pivu, péro v .... Kéž by bylo takových doktorů povícero.
Žádné komentáře:
Okomentovat