Zima je tu, řekl jsem si, když jsem se vracel z prohřátého hlavního města Indie do promrzlého Brníčka, malé vesničky, kde bydlím. Takže mi nezbývalo nic jiného než po dvou dnech utéct z infekčního oddělení opavské nemocnice, kde mě zavřeli, protože jsem v Asii chytl nějakej moribundus a vydat se za sněhem. Namazat modrý extráč a použít zmatené svaly, to byl můj program. Po cestě z Pradědu na Švýcárnu se musím ještě poprat s krví, co se mi line z díry v loketní jamce po periferním žilním katetru, kterým mi ještě před čtyřma hodinama kapala kapačka ve špitále. Podmínky perfektní, stopa taky. To bylo tuším kolem 1. prosince, od té doby se opakoval můj program na písmenko přesně každý den. Každý den běžky (do mrtva), každé tři dny sjezdovky nebo skialpy v nově otevřeném megaareálu Kouty. Ale proč to všechno píšu ... Taky jsme byli několikrát na ledech. Teplota přála, nikde nikdo, podmínky jak u Skřítku tak v Divokáči perfektní. Přikládám dvě fotky. Já (Roman) a moje kámoška a spolulezkyně Zuzka.
|
