Vertikální prázdniny Arco

Lago di Garda

S medikama z Brna jsme se vydali směr Itálie a to Arco. Po noční zběsilé jízdě, dorážíme někdy kolem páté na místo a zmatení jak lesní včely něco pojíme a přemýšlíme, co dál. Jdeme se teda rozlézt do nějaké místní zapadlé oblasti. Ze pár cest dost oklouzaného charakteru tak do 20m a rychle pryč vodsaď.

Míříme na Sluneční plotny za trochou baletění na špičkách lezeček v místních obrovských plotnách. Vybíráme dle průvodčíka jednu lehčí cestu kolem 6a a mažeme nahoru. Zkušeně bez pití zato s motivací a vervou železného Zekona když trhá telefonní seznamy. Nákres nemáme a tak: "lez kde vidíš borhák" je jedinou metodou. Nasadili jsme drtivé tempo a cestu která má 240m (6a, 240m, 7 L.) natahuju na čtyřikrát, když vždy úspěšně minu štand nebo se mi nechce domotávat lano a tak dolezu kam až to jde. Pak na parkále z místního potoka pár litrů do hrdla, protože slunče peče přímo do ploten a tak jsme pěkně seškvaření.

Cobra štand

Ale je tu zlatý hřeb... Když jdu vyhodit odpadky po sváče najdu v popelnici asi dvacet balení různých italských pekárenských pochutin, pak gnochi, jiné těstoviny, jogurty, víno, šest plechovek piva, prostě bomba... Místní moc nechápou, když mě vidí přehrabovat se v popelnicích a řvát radostí při každém novém úlovku. Inu národ je to asi bohatý a vyhazovat netknuté věci jim halt nevadí. Co už, zpět do stěny. 

mraky dobrot...

Rozhodnem se pro ještě jednu cestu, která má 350m. Hned na začátku nalézám do špatné cesty a po čtyřech dálkách holt nejsem schopnej udělat v 7a délce rozštěp a jinak to pokračovat nejde (možná skokem?, nebo ojebem o stromek) a tak spálení, utahaní, pokousaní od mravenců ze štandu, se rozhodneme pro úprk a po těchto čtyřech délkách mizíme zpět do údolí. Večer hody a pivka z popelnice do hlavy!Další den se seknem na celý den v sektoru Nago. Parádní oblast a mraky a mraky cest, trošku víc lezců ale stejně paráda. Kolem desítek cest do 7a, kdy nejkratší měla kolem 20ti metrů, takže je člověk po pár cestách pěkně utahanej. A takový 6bé plusko celý po madlech ale taky celý do převisu, který má 35m, tak to fakt zatahá... 

stromolezec

nejhezčí holak Itálie

Další dny lezení v jiných sektorech blíž Arcu, jména si nepamatuju, protože nemám průvodce. Spousta krásných cest, jenže ruka po zánětu šlach je pěkně v piči a tak to nešlo moc rvát. Ale co už, parádní výlet, skvělé lezení a skvělé počasí. Zajímavá partička a boží oblast. Viva la Arco.

Příběh jedné fotografie volume V

Byla to doba, kdy se děly ty pravé činy, kdy se věci začaly hýbat tím správným směrem. Doba, kdy Dead Kennedys rozjížděli svoji slibnou kariéru, doba kdy začínala válet Nirvana, čas kdy The Exploited blili na koncertech z plna hrdel, ještě plní sil, dokonce měli tehdy i vlasy, tehdy zaklepal Sid Vicious ze Sex Pistols, začínaly se bourat zdi, bortit režimy. Mně bylo hned jasné, co ze mě bude. Už odmala… Vlastně tak odmala, že si to ani moc nepamatuju. Rozhodl jsem se být punkerem. Dal jsem si walkmana a myslel jsem si, že je to známka punku!!!

Nedělní oběd

Po rádobyvýletu na Sicílii se vracím hladov po lezení, v pátek s klukama Sokolka, pak pivka, žebra, makrely, čupky, čáry, chlebíčky, prostě normálka... V neděli ale vyrážíme směr Dobřečov, poprat se s místními výzvami. Michal, Zuza, Roman. Zkrátka dream team. No už po cestě tam, nám skoro dojde benál, o tom, že chčije celou cestu netřeba ani mluvit, to je snad samozřejmost. Každopádně pár kapkama a mokrýma botama se my místní bouchači nenecháme zaskočit a rvem to, co to de. Od rána do večera. Krásná hranka, pěkná plotnička, tzv. noha-za-hlavu-cesta, kosíme místní questy jeden za druhým. Boží den, kdy nakonec slunko pálilo, jak na Sahaře v srpnu a kdy nám těžké cesty padaly k nohám a říkaly: " Ano pane, vem si co chceš, jen po mě nic nežádej." Nakonec i ten benzín vystačil až do Šumprdele a pivko na Koruně dodalo třešeň na tortu. Ať žijem....

Malý Rabštejn

Přemýšlel jsem, kam na jeden den, tak jsme rozhodli pro Malý Rabštejn, kousek od obce Jívová v údolí říčky Bystřice. Jou jou. Poměrně vysoké skály s občas morálovými odlezy, někdy i morálovými dolezy k prvnímu. Ale kde nebyl kruh, tam se dala smyčka a tak různě. Pokusili jsme se Zuzkou místní questy, přelezli všechno, co se dalo, yeah. Dokonce i dvě cesty, kde to připomínalo spíš koupaliště, chyty plné vody, nohy tutový makový, však to znáš negře. Úplně nejvíc gangsta cestu jsme přelezli v úplně levé části masívu, rozhodně nejhezčí cesta oblasti, shit wow. 

Yeah, pak jou přišel jakože slejvák, ale starej nigga Lindovskej pro nás dojel, takže cajk a cool. Pak pstruha a ze pár škopků do hrdla. 

Tenhle text je věnován všem fellas z okolí, co jsou hustý maséří a nosí gatě pod prdelí. Diktujte krutě dál a že se vám lidi smějou yeah? Jo halt rapper tvrdej chleba má.