Kanada - směs

Nic se neděje, práce na vinici tak nějak stagnuje, pár dní se maká, pak zase ne. Tak třeba napíšu pár postřehů o Kanadě, koho by to zajímalo...a přihodím pár zatoulaných fotek.

snídaně pod bodem mrazu
Takže:
1) holky tu stojí za hovno, jsou tlusný nebo hnusný (často oboje), mají krátký nohy a neumí pracovat. To platí asi tak pro 99% všech, co jsem potkal
2) chlast je drahej a třeba pivo taky stojí za starou bačkoru, víno a cider jsou drahý ale občas se dolárek zakutálí. Mimochodem chlast se dá koupit jen v Liquer store po předložení dvou kusů ID. To musí (to mě dostalo) předložit i osoba-více osob, co nakupují chlast s vámi, aby bylo jasný, že chlast není pro ně (tedy pokud by byli nezletilí neprodají nic ani tobě)


cedar park climbing
 3) auta tu jsou neuvěřitelně levný, za slušný peníze se dá sehnat až neuvěřitelná kára, obytňáky všude za směšný peníz a v kvalitě a výbavě, jež by mohla celá Evropa závidět. Náš - bydlíme v něm ve třech lidech - 1600 cad. Co je trochu drahý je pojištění, cca 100 dolců na měsíc ale ve víc lidech v pohodě. Benzín je vpoho cca 1,2 cad/litr, auta žerou jak strefený, tak se to hodí. Káry mají obří motory (náš 5,2l), některý auta jsou fakt přemrdaný, obří, zvednutý, k neuvěření, jo a pick up to je auto Ameriky, kdo nemá, jakoby nebyl. Žádný dálniční známky, STK, emise, nic takovýho. Kde nejsou mosty jezdí zadarmo (např přes jezera) trajekty.

když jsem se stříhal
 4) práce se dá sehnat všude, minimální mzda je 10, 50cad/hod. Kdo umí makat dělá do zemědělství jako my - třešně, jablka, víno, sázení stromků - všechno úkolově, kdo neí úplnej debil tak 20 -30 cad/hod, často mnohem víc. Není potřeba nic, jen SIN číslo, které dostane každý kdo má pracovní vízum. Výplata pro nás nezvykle - jedině šekem, skoro nikdy cash nebo převodem. Daň je od 12 až do 45% dle výše výdělku.
5) skoro žádná byrokracie, vše jde zařídit hned (nebo do deseti minut) a hlavně v klidu, s úsměvem na obou stranách přepážky a bez nervů, žádný zbytečný papírování. Všichni jsou milí, ochotní, usměvaví, nápomocní.
6) spousta věcí je zadara neo výdělečná - např sběr plechovek, pet flašek a podobně, vše je vratné za zálohu, pár set dolarů už jsem na tom trhl. Zdarma se dá najíst v Ghospel mission, nikdo se divně nedívá, všem jsi ukradenej ještě jsou rádi, žes přišel, navíc je to placeno z daní, tak mě to nebolí... hadry se dají sehnat v trift shopu, takové second handy za neuvěřitelně ssměšné ceny
mystaya canyon
 7) všichni něco dělají  - sportují, jezdí na mašině, prostě každej má hobby, nikdo se neválí furt po hospodách jako u nás a nenadává na politiku. Kanada je ráj všech adrenalinových ptákovin, kam až oko dohlédne, obrovská lezecká, vodácká, bikerská a nevímjaká komunita je úplně všude.
když jsem vyndaval stehy...
 8) všechno vám řeknou na každých informacích a co neví najdou na netu. ten je mimochodem zadarmo v každé knihovně - jak jinak... Spát se dá kdekoliv (nesmí se to), benga nikdy nedělali potíže. Policie nikdy nikoho nezastaví jen tak, ale pouze v případě, že dotyčný něco provedl.
první sníh a zmařené plány na Yamnuska
 Už mě to moc nebaví, vymýšlet jaká je Kanada, je prostě fajn a to malý zaprděný Česko se má sakra co učit. Tak už nic nebudu vymýšlet a přihodím jen pár fotek...
golf session

snídaně a naše staré auto

Kanada 9

Po parádě v Bugaboos se opět ocitám v centru Rockies, v Banffu a Canmore. Nejprve se rozlézáme v Grassi lakes (opět), ale po usouzení, že 45 stupňový převis není ideální cesta na rozlezení se posunuju do jiných sektorů a sázím jednu lehkou cestu za druhou. Snaha o to se jít vykoupat ztroskotala na otevírací době bazénu a naší lenosti. 

Jedeme se alespoň podívat pod legendární lezeckou oblast Yamnuska, v okolí mám vyhlídnutých pár cest... No ale ráno moudřejší večera. Moc moudřejší nebylo, páč napadlo asi 10cm sněhu a bylo po prdeli. Dáváme den voraz a pak přesun do Lake Louise (opět), kde snad doufáme v lepší podmínky. Skála vyhřátá, cesty parádní, zkrátka Lake Louise, jako vždy... Ale je čas zase vyrazit na něco "expedičního", a tak balíme, zítra Mt Louise
Mt Louis

. .. Mt Louise, impozantní vápencová špice tyčící se kdesi hluboko v Banff National Parku. Vzhledem k teplotěa podmínkám vybírám lehčí cestu. To byla chyba... Ta lehčí cesta je na začátku trochu položená a systém polic a plošinek je pokryt sněhem. V lezečkách (ač to byly Kobry, co dovedou neuvěřitelné kousky) se opravdu nedalo moc dělat. Po kotníky ve sněhu, lezečka zabořená špičkou v ledu a modlím se, abych nehodil padesáti metrovou frasnu, protože založit není kam a co a nebo je to všechno pod sněhem. Z pohodového úvodu se stává nervy drásající pointa....

Nakonec se povede to nějak přebruslit a v kolmějším terénu a těžším lezení se cítím už mnohem bezpečněji. Vrchol a pohoda jahoda. Myslím si, že je vyhráno, ale chyba lávky, slanění rozhodne o zdaru či zmaru. Nejdřív nenacházím slaňák, pak se seknu v komíně páč dojde mých 30m lana a dost ještě ke štandu chybí, svazuju smyčky, dělám provazový žebřík, no co budu vykládat - nervy drásající drama. Pak už jen slanění docela živým vodopádkem a moje tiché a pak už i hlaspité modlitby a přísliby, že si koupím ještě jedno lano, aby se tohle už neopakovalo...



grassi lakes

Valíme pod Mt Castle, taková místní lezecká maturita, kdo v severní americe tohle nevylezl, jako by nebyl. Neuvěřitelně bloudíme a tápeme k chajdě (skutečně chajda - velikost asi tak zahrádkářské kůlny, dvě dvoupatrovky a konec zvonec), co stojí na útesu vysoko nad Bow valley. Ráno traverzujeme pod naši stěnu, já a Zuzka se pak vydáváme nahoru, vstříc neznámu, bez mapy bez topa, bez skrupulí, bez svačiny, bez ohleddu na... No zklamu všechny, drama se tentokrát nekonalo, vše klaplo, cestu jsme prostoupili (trošku vlastní narovnávací variantou) bez problémů,dolů taky v klidu, prostě tak nějak, jak by to mělo vždy vypadat. 


Mt Castle bivi hut



vrchol...


A najednou jsme v Yoho NP, už jsem tu jednou byl a říkal jsem si, že tady se určitě musí lézt, ač v žádném průvodci nikde nic. Nakonec jsem se dopátral, přeci jen. Cesta lehká, přelehká, ale podél jednoho z největších vodopádů západní Kanady - Takkakaw falls. Asi 12 délek vedle tohoto hřmícího monstra, poměrně zajímavá zkušenost. Voda stříká, občas trochu jakoby lezení ve sprše, ale jde to. No a paráda na závěr, 80m v jeskyni, plazením vpřed, asi nejlepší část cesty, hodně bombovní
Takkakaw falls



Projíždíme celou oblasí od Lake Louise až do Jasperu, lezení v jedné sportovní oblasti jménem Lost boys a pak pod Mt Robston, který tak trochu tajně plánuju vylézt. Stojím pod tou tříkilometrovou stěnou (rozumněj převýšení start cíl cca 3120m) a říkám si, že dřiny bylo dost a nenápadně ustupuju z plánu. Jednou se sem vrátím, pln motivace a síly, snad... 


Mt Robson

Noční přesun přes Kamloops, Vernon a jsme zase kde - a jsme zase v prdeli - zase v Oyamě, místě třešňového diktátu. Co se dá dělat, v horách  je už kosa, začínám hledat práci a už to vypadá, že se tomu nevyhneme... Srandičky skončily, jablka a víno čekají.