Z oblasti jezera Tahoe se vydavame jeste do jedne lezeecke oblasti, kazdopadne metr snehu na prijezdove ceste je trochu proti nasim planum. Neda se nic delat, pristi rok tu ty skaly budou taky. Vydavame se proto smerem na zapad ke kalifornskemu pobrezi. Jsme v severnii Kalifornii a zrovna puvabne to tu neni. Mirime do NP Redwood s pravdepodobne nejvyssimi stromy v Americe, casto presahujici 100m vysky. Jsou tenci nez sekvoje, zato o dost vyssi a to hlavne kvuli mistnimu mikroklimatu vyznacujiciho se predevsim hustymi mlhami a neustalymi srazkami. Tak presne tak je tu i v dobe nasi navstevy... Po nadhernem pobrezi uz ficime Oregonem, trochu to tu pripomina pobrezi v Thajsku, skalnate vybezky podel plazi, jen ta teplota je o dost nizsi. Sea lion s cave je jedna z nejvetsich morskych jeskyni na svete. Kazdy rok se tu shromazduji lachtani ze sirokeho okoli, prcaj tu a vyvadeji mladata. Takze mraky tlustokozcu, hodne velkej rev a smrad, ale dost zajimava podivana.
Odbocujeme vice do stredozemi a po par
dnech dojizdime do nasi posledni lezecke destinace – Smith rock.
Skalni mesto v polopoustni oblasti oregonskeho stredu. A jak uz to
tak obcas v polopoustich byva uderila obrovska vedra par dni po nasem
prijezdu. Na slunci se tavi guma na lezeckach, mozek v hlave, taji i
plany na dalsi vylezenou cestu. Lezt se da tedy jedine brzo rano,
hodne pozde vecer nebo ve stinu. Kazdopadne oblast je to pomerne
zajimava, stravili jsme tu cca 10dni a vylezli toho dost, material je
jakasi zluta sopecna vyvrelina, jeji nevyhodou je ze se po [dlouhe]
dobe dost oleze a dost to smeka na sklovitych stupech u
nejoblibenejsich cest. O sopecne cinosti svedci asi ctyri sopky,
ktere jsou videt primo ze skal kdesi v dali Oregonu. V rest dayi jsme
navstivili jeskyne vyformovane pred par tisici lety proudem tekouciho
magmatu.
Bereme nohy na ramena a pres
Washington, kde toho neni uplne tolik k videni, mirime do Kanady.
Takze na nejakou dobu sviti lezeni a cestovani znacka STOP, hokna nas
asi nemine. Aloha, R.
