Kanada 11

Za neustálého sněžení, mrazu a vichřice jsme se vydali do mnohem, mnohem, mnohem nehostinnějších podmínek zimních Rocky mountains. Vůz mnoho nesvítil, palubka vůbec, občas vynechávají brzdy (úplně), nefungují ostřikovače, oba spolucestující byli dost opilí, takže parádní jízda.

Za městečkem Goldem vyndaváme poprvé v letošní sezoně pikle a zasekáváme první metry. Zuzka mezitím prožívá první setkání (v řadě mnoha dalších) s kanadskou policií, tentokrát se jeví (spolešně s šedým hledaným autem) jako drogová překupnice. Lezení jde od ruky a odpoledne už jsme někde v okolí Banffu.

Pretty nuts WI 3

zimní Lake Louise

Po dobu asi dvou týdnů se motám po okolí a lezeme. Nejprve dlohý, poměrně nudný Rogans gully, pak něco málo v oblasti Junkyards. Podmínky jsou takové dost proměnlivé.Je celkem zima, ale poměrně teprve krátko, takže spousta ledů ještě není zamrzlá, všechny co jsou jsou dost mokré, všechny jsou každopádně dost slabé a jistění je někde (skoro všude) dosti hororové - šrouby často zašroubované jen do půlky i ty nejkratší.

squadra azura

Rogans gully WI 3 - solo

V oblasti Evan Thomas v Kananaskis country pak dáváme jednu opravdu lezeckou cestu, první letošní slanění z ledového ucha, trocha nervozity, ale to už tak bývá. Počasí se celkem kazí, je dost teplo, občas zaprší - přeci jen je pořád teprve listopad. 

Na závěr lezeme s Pepou asi  350metrový Cascade falls, pro prvolezce občas opět trochu psychických muk při v podstatě nemožném zajištění se. Ale nakonec to nějak dopadlo, přežili jsme.

Cascade falls WI 4

Bow valley

Na závěr konstatovat jen to, že jsme se během těch pár tripů dost dobře rozlezli a že při další návštěvě (teda doufám, že příště se sem už stěhuju) budou skalpy padat jeden za druhým.

přelezený Casdade falls

Po cestě zpět ještě zaastávka na termálech, auto zapadlo, šlo se pěšky, pak jsme se tam opili, zpět se šlo opět pěšky, potkali jsme medvěda uprostřed noci - furt se šlo pěšky- fujtajksl. Asi 21km ve sněhu....

Kanada 10

Říjen a část listopadu byly ve znamení vína. Dostal jsem nás k jedné z nejrenomovanějších vinic v Kanadě - Quails gate winery. No o práci přece nebudu psát, snad jen o tom, že traktoristi byli fajn a biny na víno posunovali dobře, že nám poskytli adresu, na kterou nám naší blízcí a drazí posílali balíčky, že peníze jakžtakž dobrý a že se jim nás nakonec zželelo a nechávali nás spát na jejich pozemcích (kde jsme následující den měli pracovat) a že nám dovolili si dát u nich v kanclu sprchu. Stravovali jsme se v Armádě spásy a spoustu času trávili v knihovně - rozumněj je tam teplo a internet zdarma. No někdy fakt není prdel sbírat víno, když je pod nulou a čověk má furt něco v rukách...padly desítky rukavic, tisíce nadávek. Ale je to za náma. Jo! ale nejzajímavější věc: v sadu by jednou medvěd. A ne ledajakej, ale GRIZZLY, ten se tady skoro vůbec nevyskytuje. Seděl si v řádku a jako vysavač likvidoval vinnou úrodu. Přijeli rangeři a uspali ho. Poprvé v životě jsem pak tahal medvěda za nohu (jako do klece).

grizzly

gumáky nade vše

Ve volných chvílích jsme se stavovali v místních lezeckých oblastech: Cedar park, Boulderfields, Mt Boucherie, Lonely Boy, které znám jako svoje boty. Občas všechno v autě trochu zamrzlo, ale vždycky se našlo pár sluných chvil, kdy se dalo něco vylézt.

Lonely Boy

No a nakonec jsme se vydali na výlet do místní největší lezecké oblasti Skaha. Počasí zrovna nepřálo, buď byla hrozná kosa  (z nově nabyté zkušenosti mohu poradit, že v palčákách se nedá vylézt ani středně těžká/lehká cesta), nebo zasněžilo. Ale nakonec se přeci jen pár chvil našlo, pár dní jsme lezli jako draci, sluníčko svítilo,že se dalo lézt v triku i když na zemi ležel sníh. 

Skaha

vše zamrzlo....

Zajímavého nic moc až na to, že nás každý den někdo vyhazoval z místa (pokaždé z jiného), kde jsme spali. Rangeří, pěkná policajtka, majitel pozemku, furt někdo prudil, ale nakonec se všechno vždycky uklidnilo a jelo se dál.

třikrát jinak a přeci stejně...

No co dál? V Rockies je kosa jak debil, tak to tam jedeme omrknout, jestli už visí ledy a jestli jsou závěje prašanu.

Kanada - směs

Nic se neděje, práce na vinici tak nějak stagnuje, pár dní se maká, pak zase ne. Tak třeba napíšu pár postřehů o Kanadě, koho by to zajímalo...a přihodím pár zatoulaných fotek.

snídaně pod bodem mrazu

Takže:
1) holky tu stojí za hovno, jsou tlusný nebo hnusný (často oboje), mají krátký nohy a neumí pracovat. To platí asi tak pro 99% všech, co jsem potkal
2) chlast je drahej a třeba pivo taky stojí za starou bačkoru, víno a cider jsou drahý ale občas se dolárek zakutálí. Mimochodem chlast se dá koupit jen v Liquer store po předložení dvou kusů ID. To musí (to mě dostalo) předložit i osoba-více osob, co nakupují chlast s vámi, aby bylo jasný, že chlast není pro ně (tedy pokud by byli nezletilí neprodají nic ani tobě)

cedar park climbing

 3) auta tu jsou neuvěřitelně levný, za slušný peníze se dá sehnat až neuvěřitelná kára, obytňáky všude za směšný peníz a v kvalitě a výbavě, jež by mohla celá Evropa závidět. Náš - bydlíme v něm ve třech lidech - 1600 cad. Co je trochu drahý je pojištění, cca 100 dolců na měsíc ale ve víc lidech v pohodě. Benzín je vpoho cca 1,2 cad/litr, auta žerou jak strefený, tak se to hodí. Káry mají obří motory (náš 5,2l), některý auta jsou fakt přemrdaný, obří, zvednutý, k neuvěření, jo a pick up to je auto Ameriky, kdo nemá, jakoby nebyl. Žádný dálniční známky, STK, emise, nic takovýho. Kde nejsou mosty jezdí zadarmo (např přes jezera) trajekty.

když jsem se stříhal

 4) práce se dá sehnat všude, minimální mzda je 10, 50cad/hod. Kdo umí makat dělá do zemědělství jako my - třešně, jablka, víno, sázení stromků - všechno úkolově, kdo neí úplnej debil tak 20 -30 cad/hod, často mnohem víc. Není potřeba nic, jen SIN číslo, které dostane každý kdo má pracovní vízum. Výplata pro nás nezvykle - jedině šekem, skoro nikdy cash nebo převodem. Daň je od 12 až do 45% dle výše výdělku.
5) skoro žádná byrokracie, vše jde zařídit hned (nebo do deseti minut) a hlavně v klidu, s úsměvem na obou stranách přepážky a bez nervů, žádný zbytečný papírování. Všichni jsou milí, ochotní, usměvaví, nápomocní.
6) spousta věcí je zadara neo výdělečná - např sběr plechovek, pet flašek a podobně, vše je vratné za zálohu, pár set dolarů už jsem na tom trhl. Zdarma se dá najíst v Ghospel mission, nikdo se divně nedívá, všem jsi ukradenej ještě jsou rádi, žes přišel, navíc je to placeno z daní, tak mě to nebolí... hadry se dají sehnat v trift shopu, takové second handy za neuvěřitelně ssměšné ceny

mystaya canyon

 7) všichni něco dělají  - sportují, jezdí na mašině, prostě každej má hobby, nikdo se neválí furt po hospodách jako u nás a nenadává na politiku. Kanada je ráj všech adrenalinových ptákovin, kam až oko dohlédne, obrovská lezecká, vodácká, bikerská a nevímjaká komunita je úplně všude.

když jsem vyndaval stehy...

 8) všechno vám řeknou na každých informacích a co neví najdou na netu. ten je mimochodem zadarmo v každé knihovně - jak jinak... Spát se dá kdekoliv (nesmí se to), benga nikdy nedělali potíže. Policie nikdy nikoho nezastaví jen tak, ale pouze v případě, že dotyčný něco provedl.

první sníh a zmařené plány na Yamnuska

 Už mě to moc nebaví, vymýšlet jaká je Kanada, je prostě fajn a to malý zaprděný Česko se má sakra co učit. Tak už nic nebudu vymýšlet a přihodím jen pár fotek...

golf session

snídaně a naše staré auto

Kanada 9

Po parádě v Bugaboos se opět ocitám v centru Rockies, v Banffu a Canmore. Nejprve se rozlézáme v Grassi lakes (opět), ale po usouzení, že 45 stupňový převis není ideální cesta na rozlezení se posunuju do jiných sektorů a sázím jednu lehkou cestu za druhou. Snaha o to se jít vykoupat ztroskotala na otevírací době bazénu a naší lenosti. 

Jedeme se alespoň podívat pod legendární lezeckou oblast Yamnuska, v okolí mám vyhlídnutých pár cest... No ale ráno moudřejší večera. Moc moudřejší nebylo, páč napadlo asi 10cm sněhu a bylo po prdeli. Dáváme den voraz a pak přesun do Lake Louise (opět), kde snad doufáme v lepší podmínky. Skála vyhřátá, cesty parádní, zkrátka Lake Louise, jako vždy... Ale je čas zase vyrazit na něco "expedičního", a tak balíme, zítra Mt Louise

Mt Louis

. .. Mt Louise, impozantní vápencová špice tyčící se kdesi hluboko v Banff National Parku. Vzhledem k teplotěa podmínkám vybírám lehčí cestu. To byla chyba... Ta lehčí cesta je na začátku trochu položená a systém polic a plošinek je pokryt sněhem. V lezečkách (ač to byly Kobry, co dovedou neuvěřitelné kousky) se opravdu nedalo moc dělat. Po kotníky ve sněhu, lezečka zabořená špičkou v ledu a modlím se, abych nehodil padesáti metrovou frasnu, protože založit není kam a co a nebo je to všechno pod sněhem. Z pohodového úvodu se stává nervy drásající pointa....

Nakonec se povede to nějak přebruslit a v kolmějším terénu a těžším lezení se cítím už mnohem bezpečněji. Vrchol a pohoda jahoda. Myslím si, že je vyhráno, ale chyba lávky, slanění rozhodne o zdaru či zmaru. Nejdřív nenacházím slaňák, pak se seknu v komíně páč dojde mých 30m lana a dost ještě ke štandu chybí, svazuju smyčky, dělám provazový žebřík, no co budu vykládat - nervy drásající drama. Pak už jen slanění docela živým vodopádkem a moje tiché a pak už i hlaspité modlitby a přísliby, že si koupím ještě jedno lano, aby se tohle už neopakovalo...

grassi lakes

Valíme pod Mt Castle, taková místní lezecká maturita, kdo v severní americe tohle nevylezl, jako by nebyl. Neuvěřitelně bloudíme a tápeme k chajdě (skutečně chajda - velikost asi tak zahrádkářské kůlny, dvě dvoupatrovky a konec zvonec), co stojí na útesu vysoko nad Bow valley. Ráno traverzujeme pod naši stěnu, já a Zuzka se pak vydáváme nahoru, vstříc neznámu, bez mapy bez topa, bez skrupulí, bez svačiny, bez ohleddu na... No zklamu všechny, drama se tentokrát nekonalo, vše klaplo, cestu jsme prostoupili (trošku vlastní narovnávací variantou) bez problémů,dolů taky v klidu, prostě tak nějak, jak by to mělo vždy vypadat. 

Mt Castle bivi hut

vrchol...

A najednou jsme v Yoho NP, už jsem tu jednou byl a říkal jsem si, že tady se určitě musí lézt, ač v žádném průvodci nikde nic. Nakonec jsem se dopátral, přeci jen. Cesta lehká, přelehká, ale podél jednoho z největších vodopádů západní Kanady - Takkakaw falls. Asi 12 délek vedle tohoto hřmícího monstra, poměrně zajímavá zkušenost. Voda stříká, občas trochu jakoby lezení ve sprše, ale jde to. No a paráda na závěr, 80m v jeskyni, plazením vpřed, asi nejlepší část cesty, hodně bombovní

Takkakaw falls

Projíždíme celou oblasí od Lake Louise až do Jasperu, lezení v jedné sportovní oblasti jménem Lost boys a pak pod Mt Robston, který tak trochu tajně plánuju vylézt. Stojím pod tou tříkilometrovou stěnou (rozumněj převýšení start cíl cca 3120m) a říkám si, že dřiny bylo dost a nenápadně ustupuju z plánu. Jednou se sem vrátím, pln motivace a síly, snad... 

Mt Robson

Noční přesun přes Kamloops, Vernon a jsme zase kde - a jsme zase v prdeli - zase v Oyamě, místě třešňového diktátu. Co se dá dělat, v horách  je už kosa, začínám hledat práci a už to vypadá, že se tomu nevyhneme... Srandičky skončily, jablka a víno čekají.

Kanada 8

Ve Vancouveru odhazujeme Hobita, nabíráme Zuzku. No a taky prodáváme starou káru, co nám tak dobře posloužila a kupujeme novou, větší, největší. Ne že bych tomu nějak rozumněl, ale když se rozehřmí ten pěti a půl litrový motor, zní to jak Tatrovka křížená se závodním Mustangem. Ještě pár návštěv a nákupů a pryč už z tohoto velkoměsta, kterého jsem se bál asi jako když jsem se poprvé ocitl v Dillí.

nová kára, Mt Gimli v pozadí

 Řítíme se podél hranice s USA, zastavujeme na jednodení lezení v oblasti Castelguar, vedro na padnutí… Pak do Valhalla provinciál parku, pod Mt Gimli

Mt Gimli

 O nesjízdé polňačce, nevylezené cestě a prostě debaklu od začátku do konce se mi nechce moc rozepisovat, zkrátka nepovedlo se.

...i takhle vypadá neúspěch...

 Přejíždíme do nám známého Revelstoku, dávám pár těžkých cest a upalujeme vstříc lezecké mekce (kromě Squamishe) Kanady - Bugaboos. Padesát kiláků po lesní cestě kamsi do hloubi lesů a…a…a už se to otevírá. Ne nadarmo se tomu tady říká kanadská Patagonie, granitové stěny všude okolo, tisíce různých linek průstupu stěnou., prostě pecka. Jenže se tam člověk musí nejdřív vysápat…

nástup

 Kolena skřípou a vržou, čéšky se drtí pod tou vahou batohu. Jídlo, lezení, stan, vaření, mačky, lano a milion dalších pičovin. Dokonce poprvé, co jsme tady v Kanadě, platíme za kempík a ani mě to moc nebolí, protože je o něj pěkně postaráno a hlavně: všude kolem je rááááj.
Budík zvoní ve 3hodiny, vyrážíme na ledovec, ale hned zas mažeme a schováváme se pod kamenem pod palbou deště a sněhu. Skoro jsme to pro ten den vzdali, ale zavelel jsem k vrcholu a nakonec počasí přálo.

někde na začátku cesty

Snowpatch spire z hřebene

 Nejdřív vymažem sněhovým kuloárem do Snowpatch Bugaboo col a už se sápeme nahoru na Bugaboo spire. Sedm osm délek jištěného lezení, extrémní expozice na hřebínku ostrém jako nůž. A pak už jen závěrečná lahůdka přes tzv. Gendarme, trošku vzdušný traverz (pod kterým vzdává Zuzka) a jedna délka navíc a jsme na vrcholu. Bomba, svět nám leží u nohou!!! Zdlouhavý sestup a zpátky ke stanu.

pohled z nejtěžšího místa cesty

přístupový kuloár

moji druholezci...pod Snowpatch spire

 Další den volíme cestu na Crescent spire. No nenašel jsem nástup, tak jsem tak trochu v objevitelském duchu prostě někde nalezl do stěny a děj se vůle Boží. Cesta vlastních kliček a smyček nakonec pustila a výhled z vrchu byl jak jinak než epesní, pornovní a eňoňůnovní

camp, v pozadí Crescent  spire

 Balíme, vyklízíme pozice, opouštíme lezecký ráj a pro mě rozhodně zatím nejhezčí oblast téhle země. Jeden den lezení v Nathan Wall, škoda se rozepisovat a zase někam dál. No někam...opět Rockies. Ať žijem.