Oh Canada...

Po neuveritelne dlouhych ctyrech mesicich, o kterych bych se nerad zminoval a brzy na ne rad zapomnel, jsem si rekl "A dost." Spalil jsem pracovni obleceni a vybaveni, prodal auto, osekal vse jen na naprosto nezbytne minimum a vydal se tam, kam patrim. Do hor. V Revelstoku zustavam u kamose Rooneyho a Joe, kteri jsou skvelymi hostitely, ale jeste lepsimi partaky na lezeni, behani ci horske vystupy. Furt se neco deje a porad je tlacim do dalsich a dalsich akci, az je nakonec oba unavim, tak ze uz se mnou nechteji nikam jit. Standartni denni prevyseni se pohybuje nekde mezi dvema a tremi tisici metry. Nohy si pomalu zvykaji, ruce taky. Ale hlavne ta hlava... Po nekonecne dlouhe dobe neco, co me bavi, neco, co miluju, pro co ziju. Kazdy den vstavam nateseny na to, co me dnes zase ceka a ktery kopec vybehneme, co vylezeme. Energie a nadseni by se dala krajet. Pobiham po mistnich lesech a kopcich jako utecenec z nejake mentos lecebny, jsem jako kluk co stoji s desetikorunou v cukrarne a nevi co driv vybrat. Jee jeste tamten kopec, jeste tenhle traverz, jeste vylezem neco nez padne tma, je sice tma ale jeste dame jednu cestu, nohy v kreci, na to je jedina odpoved - pridej... Posdledni dny v Revelstoku se vybavam na delsi prechod. Poprve po dvou tydnech pada kapka z nebe a za ni dalsi a dalsi, meni se to ve snezeni, je cas nekam zalezt. Nachazim krasnou jeskynku, sedim v koute ve spacaku, zuzlam poslednich par susenek co mam [pravda moc jsem si toho do sveho mikrobatohu nevzal] a rikam si jak je zivot super. Je cernocerna tma, pres mraky se prodraly konecne nejake hvezdy. Neco/nekdo se prochazi po suti, kousek od meho pristresku. Obavy se naplnily a po par minutach strka do jeskyne svuj cumak kamarad medved. No taky nerad mokne a rekl bych, ze jsem mu zabral misto, ktere mel taky vyhlednute. Klidnym hlasem bez zbytecnych emoci [rozumnej mluvil jsem na nej potichu, ale srdce, plice, mozek i streva mi jely naplno, asi jako pred mrtvici] jsme si to vyrikali a on odkracel do hlubiny mistnich lesu.

najdi bivak...

Ve meste me pak nabira David a odjizdime smer Canmore. Na pristi tri tydny se ubytovavam v mistnim top hotelu [ovsem zadara, jelikoz tak David pracuje] a denne se vydavam na horska dobrodruzstvi. Malem bych zapomnel dodat, ze pri nasem prijezdu na zacatku zari napadlo v Canmore asi 40cm snehu. Hned to zase roztalo, ale i tak je sranda videt podel chodniku snehulaky, kdyz kolem pobihaji a projizdeji lide v kratasech. Tri tydny bez kapky z nebes, tri tydny kolem dvaceti stupnu, tri tydny driny, potu a horske nadhery. Zatimco David chodi do prace, tak ja rano vyrazim beham, na kole, na vyslap na prilehly kopec. Po odpolednech nebo v Davidovych volnych dnech se hecujeme na skalach, pri kratsich i delsich lezeckych vystupech. Je dobre mit partaka a predevsim kamose jako je Dejv...

Priroda je tu naprosto uzasna a to uz jsem tu asi po osmdesate, proste pecka a kazdy den je co obdivovat. Po vyse zminenem snezeni na zacatku zari se asi pomerne velka cast medvedu lekla brzke zimy a vydali se nize. Kazdy den je tedy potkavam hned za mestem, pri bezeckem treninku, pri vyjezdu na kole, po par dnech uz si toho ani nevsimam a neresim to, jen na sebe vcas upozornim a projdu/projedu kolem a mazu dal. Asi nejlip to shodnoti asi ctrnactileta pubertacka kdyz ji rikam o medvedovi, co jsem zrovna minul ja – "Hey, there s a bear just around the corner." ona - " So?..." Takze asi kein stress pro mistnaky, nejakej ten meda. Behem svych vyletu potkavam i spoustu dalsich zvirat, vcetne losu, orlu a horskych koz. No proste raj na zemi...

Davame si s Davidem pizzu v Calgary, objimacky a rozlouceni se s Kanadou. Zachoval jsem se jako chlap – brecel jsem jen dvakrat.

Go big or go home 2, Eva Filipiova

My, co zavodime jsme tam byli asi vsichni. Bezi se, jede se, padluje se, jde se, nebo cokoliv jineho a proste to nejde a to uz si pak clovek dava za motivaci a hlavni cil jen jednu vec - hlavne at me nepredbehne prvni zenska... Je dost mozne, ze tou prvni zenskou bude prave Eva, ale je taky dost mozne, ze uz je kdesi daleko vepredu a bojuje o lepsi fleky.
Vlastne jakakoliv vzdalenost, od par kolecek na draze az po Zimni vyzvu, ktera mela pekne pres 200km, maraton pod 3 hodky furt ceka, ale to je jen otazka casu. Kdyz neutika jen tak, tak lita s florbalkoupo plose. Poznavaci znameni - z dalky slysitelny specificky smich. Tak co nam odpovedela?? [stejne otazky jako minule]

1-Co tě ve sportovním světě nejvíc sere?

To, co i jinde - nečestné a nesportovní (jaký paradox) chování. Když se lidi k sobě chovají bezohledně, ačkoliv jsou v podstatě na jedné lodi, což si asi neuvědomují, nebo nechtějí uvědomovat, a hází si klacky pod nohy.


2-Co ti naopak udělá pořádnou radost?

Když u sportu lidi mají radost. Když dělají, co je baví, a baví je to i bez ohledu na výsledky. Vyhrávat samozřejmě baví každého, ale užít si závod/zápas/cokoliv jiného jen tak, pro samostatnou činnost, tak o tom by to mělo být.

S Tomikem, www.facebook.com

3-Kdy ses naposledy opil/a a při jaké příležitosti?

Bude to znít divně, ale nebyla jsem opilá, ne fakt ještě ne :D


4-Jak si představuješ sportem strávený skvělý den?

Běhám po horách, jen s ledvinkou, občas udělám nějakou fotečku a kochám se, ale zároveň si taky pěkně máknu. Anebo lítám s lopatou (rozuměj florbalkou) po hřišti, jsme s partou lidí na turnaji a zábava je v plném proudu.


5-Největší sportovní plány a cíle pro rok 2014?

Některé události, které byly dokonce splněny nad plán, již mám za sebou (Zimní horská výzva, Horská výzva, MČR v půlmaratonu), takže před námi zůstává: Pražský mezinárodní maraton - co nejvyšší umístění v rámci MČR a na Olomouckém půlmaratonu osobáček :) když se zadaří, tak ještě jedna Horská výzva by se vešla a jelikož na té první jsme v mixech doběhli na 2. místě, ambice budou vysoké.


6-Jakou knihu, co by stála za doporučení, jsi v poslední době četl/a?

Co se týče běžecké literatury, některé profláklé kousky jsem např. ani neviděla. Četla jsem Ultramaratonce, tak to mě hodně chytlo.

http://www.loucna-nad-desnou.cz/

7-Jaký sport tě láká si zkusit a proč?

Tak trochu už zkouším - triatlon, nádherný sport a dokončit Ironmana, tak to je sen. 


8-Nejoblíbenější jídlo ze všech?

Pizza, těstoviny, asi s čímkoliv. Ale obecně jsem vděčný strávník.


9-Posloucháš při tréninku hudbu, jakou?

Hudbu přírody možná :) 

10-Nejcennější sportovní skalp?

A víte, že ani nevím? 

http://www.wellnessnoviny.cz/

Go big or go home 1, Vojta Král

Moje nejrannější vzpomínka na Vojtu je ze závodů v orientačním běhu. Sedíme v autobuse, jedem někam směr Konice. Žere. Ale co to? Fujtajksl! Rohlik s česnekem a zakusuje to cibulí, jak kdyby jedl jablko. No to je kekeš. 

Vojta vyrostl, jestli se stravuje podobně nevím, co však vím je to, že OB dělá furt a to na plný pecky. Mnohonásobný mistr ČR ve všech věkových kategoriích, juniorský mistr světa z Austrálie, letošní vicemistr Evropy z Portugalska. Postrach atletů, krosařů, ženských sukní a plných půllitrů. Zeptali jsme se proto na pár otázek:

http://runners.worldofo.com/

http://runners.worldofo.com/

1-      Co tě ve sportovním světě nejvíc sere?

Serou mě lidi, co si skrz sport lečí svoje komplexy a mají neskutečnou touhu někomu něco dokazovat a někoho ovládat. Jsou to většinou bafíci.. a taky mám plný zuby kariéristů.

2-      Co ti naopak udělá pořádnou radost?

Když můžu svou troškou přispět k radosti druhých z jakéhokoliv sportu.

3-      Kdy ses naposledy opil/a a při jaké příležitosti?

Naposledy to bylo asi na apríla. Měl jsem konzultaci diplomky a začal jsem trochu už před ní a po kladném hodnocení od školitele jsem jen pokračoval až do blahého nevědomí někdy kolem večerníčku.. Byla to garden party se spolužákama, ne že bych pil sám.

4-      Jak si představuješ sportem strávený skvělý den?

Brzo ráno vstát, pořádná snídaně, vyběhnout na nějaký pořádný kopec, zakyselit stehna až na hranici snesitelnosti, na vrcholu rozjímat o krásách přírody, pak se vydat domů, zničený se naložit do vany, pak oběd, regenerace, zápis do tréninkového deníku a na večer fotbálek s kámošema bez zvrtnutých kotníků.

5-      Největší sportovní plány a cíle pro rok 2014?

Největší cíl je konečně trénovat tak kvalitně a v pořádném objemu, abych mohl být konkurence schopný na světových akcích. Na MS a AMS pak tuhle formu předvést v plné parádě je rozhodně taky velká výzva.

6-      Jakou knihu, co by stála za doporučení, jsi v poslední době četl/a?

Hodně mě ovlivnila, nebo spíše mi otevřela oči, kniha Born to run. Taky Jez a běhej je vynikají literatura. Hodně zajímavá kniha o běhání je Chi runinng.

7-      Jaký sport tě láká si zkusit a proč?

Hodně mě lákájí ultra běhy. I když to je pořád běhání, tak je to hodně odlišné od orienťáku a rád bych zjistil, kde je moje vytrvalostní hranice. Zatím na to ale nemám čas díky nabité sezoně v OB. A jinak si taky dost frčím v krasobruslení..

8-      Nejoblíbenější jídlo ze všech?

Něco takového nevedu, protože můj přístup k jídlu je čistě pragmatický. Jím abych žil a nežiju proto abych jedl. Čím jednodušší, zdravější a výživnější jídlo, tím líp.

9-      Posloucháš při tréninku hudbu, jakou?

Byly časy, kdy jsem se hodně motivoval hudbou před závody a tréninkem, ale to už je pryč. Radši volím klid a čistou hlavu, protože v OB je hlava potřeba víc než při čistém běhání. A při samotném tréninku hudbu neposlouchám, neb nemám na čem bych ji poslouchal.. Ani mě to neláká, mám rád klid, kdy můžu vnímat zvuky lesa.

10-  Nejcennější sportovní skalp?

To bude asi teď velmi čerstvý skalp francouzského fenoména Thierryho Gueorgiou ze štafet na ME (i když je to má zásluha jen z 1/3). Nikdy před tím jsem ho neporazil..

www.facebook.com, chybí jen bublina se slovy: "pičo uhni zmrde!!"

GO BIG OR GO HOME

V nejbližší době se zde můžete těšit na rozhovory se šumperskými (možná ne uplně známými) sportovci. Všem budou pokládat stejné otázky, tak uvidíme, kdo co vypoví.

http://www.tourist-channel.sk

Catalunya

Po navratu z Asie jsme se rozhodli, ze si jeste odsocime na lezecky vylet do Spanelska. Jak vsichni jiste vi, zima se letos v Cesku nekonala a tak nebylo toto rozhodnuti nijak tezke ucinit. S CSA pomerne solidni letenky za rozumnou cenu a s GoldCar pak auto za neuveritelnou cenu 4Eura za den, rekl bych levnejsi nez v Bangladesi. Jo holt mimo sezonu znamena ve Spanelsku mimo sezonu. Ze zacatku se rozlezame v pro nas dost dobre zname Siurane, potkavame se tu s Pepou a Pavlou, kteri prave odjizdi. Hned se ale rozhodujeme pro presun do oblasti mesta Lleida a rozhodnuti rozhodne nelitujeme. Lezeme velke mnozstvi cest ve velkem mnozstvi oblasti - Os de Balaguer, Tartareu, Camarasa, Perles, Ager a dalsi, inu kraj je to lezeni zaslibeny a ne nadarmo byla Lleida oznacena jako stredobod lezeckeho vesmiru. Lezecke podminky jsou takrka idealni, nocni teploty ale strme padaji k nule a v letnim spacaku zrovna teplo neni. Kazdopadne suprovej vylet se spoustou skveleho lezeni. Uz se nemuzu dockat az se tam zase podivam.

Thajsko, Cambodia a zase Thajsko

Pres Bangkok jsme zamirili na ostrov Koh Chiang neboli sloni ostrov. Nasledovalo dalsi velke asijske zklamani. Idea o opustenych bilych plazich a osamoceneme thajskem raji je jiz davno pryc, vsude se vyvaluji tisice tlustych Rusu, Nemcu a Anglanu, vsude napisy v azbuce a Thajce je skoro nemozne mezi zaplavou turistu zahlednout. Kazdodeni koupacka v mori, radeni na skutru, to byly jedinne nase cinnosti. Berem roha a ujizdime smer Kambodza. Cilem je misto, kde se prej natacel Tomb Raider, Angkor Wat. Opusteny, prastary chramovy komplex, castecne zarostly bujnou vegetaci. Mraky turistu, na pamatky moc nejsem tak to nebudu komentovat. Posledni nasi zastavkou mela byt zatoka Tonsai a uzasne mistni lezeni. Mistni lezeni rozhodne neni uzasne, vedro je ohromne, cesty oklouzane a nezajimave a je tu hromada lezcu. Takze lezeme jen dost malo, koupeme se v mori, snazime se bojovat s opicema, aby nas neokradly, jedem snorchlovat, ja jedu na DWS, kde skacu z 19 metru, nejvic co jsem kdy skocil. Bic a pryc. Opet v Bangkoku. nechavam si za sto dolcu sit oblek, nakupujeme picoviny za zbyle penize a jedeme smer Evropa.

Laos

Nase ocekavani byla pomerne vysoka, co nas ale ceka v Laosu to nas ani ve snu nenapadlo. Pomerne velke zklamani z celeho tohoto statu a taky celkem velky sok po pratelskem Thajsku. Lidi rozhodne nejsou prijemni, clovek si nemuze ani snad pripadat jinak nez jako chodici dolar, nikdo neumi anglicky, mistni doprava je slusne receno na hovno. Nemaji tu zeleznici a mistni busy jsou pomerne drahe a cesty fakt na sracky, takze i z prumernych vzdalenosti se stavaji deseti a vice hodinova muka [rekord byl myslim 15h]. Za prve odmitnuti plavby po neuveritelne spinavem mekongu. Za druhe - cestovatelske Sangri La jmenem Luang Prabang - kecy v kleci, spinavy zasrany mesto, kteremu asi omylem nejaky opily urednik priradil statut UNESCO. Dalsi tryzneni v autobusech a turisticky humus jmenem Vang Vieng - chces do jeskyne:zaplat, chces jit pres most k jeskyni:zaplat, do jeskyne jedine s pruvodcem:zaplat. My na to: NASRAT a dekujeme se pryc. Konecne nas ceka neco pozitivniho a to lezeni v oblasti Thakheku, kde skala je uzasna, cesty neuveritelne previsle a koupani pruzracne. Cela oblast je obrovskym krasovym utvarem rozlehlym nekolik desitek kilometru a casem se urcite stane nejlepsi lezeckou oblasti JV asie. Lezu kazdy den rano a vecer, pres den je neuveritelne horko, nastesti kousek odsud je krasne koupani.

Taky tu potkavame lezce co zname z Kanady, lezce co zname ze spanelska a lezce co zname z Italie. Sami belosi a same lezeni, takovy uprk z opravdove laoske reality. Navazujeme kontakty a spradame plany na budouci lezeni. Jsou tu skoro sami Americani a Kanadani, kteri jak je znamo jsou ze vseho hotovi, nadseni tzv. overexcited, to znaamena ze vsechno je cool, qwesome a amazing. Potkavame ale nemecky par, ktery po chvilce ostychu rika, ze Laos a vlastne vetsi cast JV Asie stoji za hovno, tak nam pada trochu kamen ze srdce a opijime se s nima do noci ceskou slivovici. Po case je na case zmizet a tak balime a mirime na jih k mestu Pakse, kde se jedeme podivat na nahorni plosinu Bolaven plateau, proslulou pestovanim kavy. Mijime vsechny velke fabriky a ochutnavkarny  a zastavujeme u nejaakeho pana co nam nabidl prohlidku. Jedina slova, co umi anglicky jsou tea a coffee, ale i tak je to super a pan je celkem bezprostredni a pohodovy. Balime saky paky a mizime pres hranici do Thajska, kde zacina uplne jiny svet, perfektni silnice, anglicky mluvici lide, dobre jidlo, levna doprava atd. Kupujem si jizdenku do spaciho vlaku a mirime smer Bangkok.