Kanada 16

V jediné skutečně sportovně lezecké oblasti BC, Skaha, je narváno až po strop. Počasí, zde skoro vždy vlídné, sem vyhnalo davy z Vancouveru, Squamishe, Canmore, Calgary, prostě z celé západní Kanady.

První opravdové letošní lezení a první krůčky, jako vždy... jako každé jaro, skoro jakoby člověk začínal od začátku znova, aneb jak to nazval jeden týpek, co jsem ho potkal pod skalou: Alsheimer Onsight. Pravda, pravda. 

kreace?...

Zabydlujeme se u Pepy v Okanagan Falls, nedaleko oné lezecké oblasti a skoro dva týdny v kuse lezeme a lezeme. Ze začátku bída, ale postupem času se vše začíná zlepšovat a padají nějaké lepší výkony. Místnní oblast je rájem chřestýšů a klíšťat. Naše skóre: chřestýši 0, klíšťata 257. Během upršeného dne objevujeme místní jeskyně, naprostá bomba, Zuza měla trochu strach, to byl její handicap, můj byl ten, že některé škvíry a průlezy byli tak malé, že jsem měl co dělat, se všude prosoukat. Úplně jednoduché cesty jsou naprosto nemyslitelné, jelikož kanadské lezení vypadá takto: ráno přijít pod sektor, vytáhnout dvě až tři cesty (nebo hodit zvrchu), pak vybalit svačinu, kecat pičoviny, hlavně tam nechat viset ta lana, ať je každému jasné, že tady si nezaleze. Náš přístup byl poměrně jinačí a Kanaďany neopětován a to: přijít pod stěnu a kosit cesty zleva doprava (nebo obráceně).

Skaha caves

Zuzky vysnene auto

 Nejtěžší kousky si schovávám na poslední den, nekompromisně se nasírám do mnou vybrané cesty. Lezu. Klíčové místo je udržet na spoďáka střechu, bez jakýhkoliv noh. Nohy odjíždí a už letím. Jenže ruka, vykroucená a už za rohem, zůstává a nejde se mnou dolů... Strašidelný zvuk a vykloubené rameno, aneb Grande finale.

doma je doma...

 S mírnými odbočkami se dopravujeme do Vancouveru. Po celé věčnosti jsme opět ve velkoměstě, zděšeni a otřeseni. Dopravou, chaosem, množstvím lidí, vším velkoměstským. U kamaráda Seana si vyzvedávám nějaký matroš a jedeme směr Squamish

cheakamus gorge podruhe

trad rack

Naprosto nebojácně se pouštíme do místních spár, koutů, komínů a ploten. Chyty v horizontální podobě bys spočítal na prstech jedné ruky, kam až oko dohlédne jsou jen ty vertikální, mířící kamsi nahoru. Po týdnu lezení, kdy jsem se třeba poprvé v životě dostal do lezecké zácpy (asi ve třetí délce), se mělo počasí zkazit a tak jsme se rozhodli vyrazit na Vancouver Island. Řekl jsem si, že na moje pocuchané nervy (z občas pofidérního jištění) to bude dobrý lék, stejně jako pro vykloubené rameno

Diedre, Apron, 5. delka

spararina to je drina, ruka po navsteve bazenu

Kanada 15

Za hřmotu mohutného burácejícího motoru mizíme ze zasněžených Rocky mountains. Po pár hodinách, konkrétně asi šesti, se ocitáme opět v městečku Oyama v Okanagan valley. Místo očekávaného jarního klimatu nás čeká nova nadílka sněhu. Za dobrý peníz se skoro dva měsíce pokouším ubližovat ovocným stromům nůžkama, co váží snad tři kila. Takže se vše odehrávalo v poklidném tempu, bez šéfa a nějakých bližších instrukcí. Stříhání provázené pařákem jako prase nebo sněhovou přeháňkou nebylo žádnou vzácností.

Na velikonoce jsem upletl svou první pomlázku a proutěný košík a spřádal plány do budoucna. Jednodenní výpad do male lezecké oblasti u Vernonu nás ujistil v tom, že když se přes zimu neleze, tak na jaře to hodně bolí. Jak ruce od chytů, tak nohy od lezeček.

Mezitím jsem taky koupil nové auto. Ve veřejné dražbě, kde borec mluví tak rychle, že mu rozumíš každé druhé slovo, za asi 600 dolců, takže zadarmo. Z darovaných desek a kůlů jsem vyrobil postel a mohli jsme se zase začít pomalu stěhovat do pojízdného cirkusu.

Poslední akcí měla být menší narozeninová oslava, na kterou se sešlo nakonec docela dost lidí. Zuzka celý den vařila a pokrmy jako: čočkovka, bramborový salát, výpečky, obložené talíře a dalsí a další, padaly do Kanaďanů, jako Němci do krytu. Vrcholem však byly Zuzčiny větrníky, podávané v dost pokročilou dobu, takže všichni opilci byli ještě zalepení  a ulepení karamelem a šlehačkou.

Další den kocovina nevídaných rozměrů. No to je tak když člověk abstinuje a pak se to půlroční manko snaží dohnat během jednoho večera.

Píšu z prohřáté oblasti Skaha nedaleko hranice se Státy. Lezeme a lezeme, ale o tom někdy příště.