Ocitli jsme se v samém srdci Okanag anvalley ve městečku Oyama, kde neí nic jen třešně a zase jen třešně, kam až oko dohlédne. Teda ještě občas trocha jablek. Navíc je to oblast, která je vyhlášená svojí letní explozí a čtyřicítky tu fakt nejsou žádný problém. Hned první den v řadě potkáváme jediné Čechy, co tu jsou : Zdenka, Jirku, Báru a Petru. S klukama jsem se samozřejmě potkal už na Zélandu, jen jsme o tom vůbec nevěděli. My v baráku, oni v karavanech.
Ze začátku celkem chčije, ale Kanaďani se toho fakt nebojí a aby jim nepopraskaly třešně, suší je vrtulníkama. A takový vrtulník čtyři metry nad hlavou nadělá docela neplechu.
 |
| cherry drying |
Jedeme bomby a vyděláváme, co to dá a vyrážíme do místních lezeckých oblastí. Nejdřív do místní kultovní oblasti Skaha, pak taky do Cougar canyonu, kde jsme poměrně často a taky do Cedar parku poblíž Kelowny. Podaří se pár těžkých přelezů, ale až do šesti do večera je takový vedro, že se nedá stejně nic dělat
 |
| 5.11b |
 |
| nedostatek sedáků |
 |
| our cherry picking crew |
Naštěstí je Kanada ráj vágusů a všechno se tu dá vracet od plechovek a petek až po karton, takže poprvé v životě mi dává recyklace smysl. Za utržené peníze kupujeme každý týden ingredience a děláme společný oběd (pro nás osm Čechů), salát, řízky, zelňačka a podobně, se nosí po kýblech.
 |
rest - last minute
|
Jinak nic nuda v Oyamě, už abychom byli odsud pryč a mohli jet zase cestovat.
