Northern trip

Nejlepsim autem co jsem kdy mel se vydavam s polskym Matejem na mensi trip, prvni zastavkou jsou hot springs v Nakuspu. Davame nejaka pivka, burty na ohni a tak, coz je pro tohoto amerikou zkazeneho [navic Polaka] dost velky kulturni sok, stejne tak jako spani v aute a koupani se v tajnych a navic neplacenych termalech. Po nejake dobe se taky pokousime s kamarady Rexem a Jeffem sbirat houby, konkretne chantarelles, lobster a pine mushroom. Neco jsme nasli, ulovky vsak nikterak velke nebyly.

S Davidem pak odjizdime do Rockies. Auto umira hned prvni den, po navsteve asi patnacti servisu musime nakonec diagnostikovat poruchuu sami. Trochu ho poladime a uz zase frcime dal. Uzivame si tyden paradniho lezeni a celkem slusneho pocasi, uz skoro neprsi, jen nekdy napadne trocha snehu. Vsechno nam klapalo pomerne super, dalsi navsteva termalu v Banffu, prelez HaLing apod a tak jsme se rozhodli to zakoncit asi nejhnusnejsi cestou Kanady [dodavam, ze nevedomky]. Nalezame do teto vicedelky, kurvujeme na jeji krasu uz od pocatku, ale stale se suneme dal a dal. Trochu se nam nedari a tak slunce zachazi za horizont a teplota pada a pada... David bojuje v posledni delce asi deset metru od vrcholu. Po asi dvaceti padech uz nema ani fyzicke ani psychicke sily a nechava se spoustet. Ja na standu uz necitim ani ruce ani nohy, proto nam utek se stazenym ocasem pripada jako spravna volba. David ma neco s nohou. Dojizdime k nastupu, David nemuze stat, natoz chodit. Sestup suti je z rise snu, obcas jede Dave po prdeli, obcas ho nesu i s baglem na hrbete, div mi zada a stehna nepuknou. Konec dobry vsechno dobre.

Vysazuju Davida a davam azimut na sever a mirim k oblasti Terrace na dalsi sber hub. Houby Matsutake jsou nejdrazsi americke houby a Japonci se po nich muzou utlouct. No uzivame si s Rexem tyden v lesich, kde se da ztratit asi behem dvou minut, jime losa, potkavame medvedy, obcas i houby. Mizim na jih do teplych krajin a pak uz na letadlo z Vancouveru do Evropy.

zase ta kanada...

Od prijezdu do Kanady se toho zrvna moc neudalo, vsechno se vleklo ve znameni kazdodeni driny a zajimave udalosti by se daly spocitat na prstech jedne ruky. No to uz tak ale byva, kdyz se holt vydelavaji ty miliardy. Zuzka uz je doma, ja se jeste porozhlednu a na zacatku rijna se uvidime u piva.

Stags hollow winery

USA the end

Z oblasti jezera Tahoe se vydavame jeste do jedne lezeecke oblasti, kazdopadne metr snehu na prijezdove ceste je trochu proti nasim planum. Neda se nic delat, pristi rok tu ty skaly budou taky. Vydavame se proto smerem na zapad ke kalifornskemu pobrezi. Jsme v severnii Kalifornii a zrovna puvabne to tu neni. Mirime do NP Redwood s pravdepodobne nejvyssimi stromy v Americe, casto presahujici 100m vysky. Jsou tenci nez sekvoje, zato o dost vyssi a to hlavne kvuli mistnimu mikroklimatu vyznacujiciho se predevsim hustymi mlhami a neustalymi srazkami. Tak presne tak je tu i v dobe nasi navstevy... Po nadhernem pobrezi uz ficime Oregonem, trochu to tu pripomina pobrezi v Thajsku, skalnate vybezky podel plazi, jen ta teplota je o dost nizsi. Sea lion s cave je jedna z nejvetsich morskych jeskyni na svete. Kazdy rok se tu shromazduji lachtani ze sirokeho okoli, prcaj tu a vyvadeji mladata. Takze mraky tlustokozcu, hodne velkej rev a smrad, ale dost zajimava podivana.

Odbocujeme vice do stredozemi a po par dnech dojizdime do nasi posledni lezecke destinace – Smith rock. Skalni mesto v polopoustni oblasti oregonskeho stredu. A jak uz to tak obcas v polopoustich byva uderila obrovska vedra par dni po nasem prijezdu. Na slunci se tavi guma na lezeckach, mozek v hlave, taji i plany na dalsi vylezenou cestu. Lezt se da tedy jedine brzo rano, hodne pozde vecer nebo ve stinu. Kazdopadne oblast je to pomerne zajimava, stravili jsme tu cca 10dni a vylezli toho dost, material je jakasi zluta sopecna vyvrelina, jeji nevyhodou je ze se po [dlouhe] dobe dost oleze a dost to smeka na sklovitych stupech u nejoblibenejsich cest. O sopecne cinosti svedci asi ctyri sopky, ktere jsou videt primo ze skal kdesi v dali Oregonu. V rest dayi jsme navstivili jeskyne vyformovane pred par tisici lety proudem tekouciho magmatu.

Bereme nohy na ramena a pres Washington, kde toho neni uplne tolik k videni, mirime do Kanady. Takze na nejakou dobu sviti lezeni a cestovani znacka STOP, hokna nas asi nemine. Aloha, R.

USA 4

Přejeli jsme pohoří Sierra Nevada z východu na západ a razem se zmenila krajina. A jak. Byli jsme z toho celkem nadseni. Ze zase vidime stromy, louky, tekouci potucky. Nasim dalsim cilem byla oblast Needles v Californii. Nakonec jsme zkusili asi tri ruzne prijezdove cesty, vsechny nakonec zavrene kvuli snehu. Inu skoda, bude to muset pockat na priste. Stavili jsme se v Sequoia NP, miste jednech z nejvetsich stromu na svete, vcetne nejvetsiho mistniho General Sherman. 

Pokracujeme smerem mirne na sever a dojizdime do lezeckeho stredu vesmiru – Yosemite valley. Na fotkach to vsechno vypada pekne, ale kdyz clovek opravdu stoji pod tou kilometrovou stenou El Capitana, Half Domu a podobne, tak si pripada zatracene malickej. Taky to nuti k zamysleni a jeden si rekne jaci to byli bouraci co ty steny poprve [sice technicky ale preci] v sedesatych letech prostoupili. V yosemite je vsechno uzasne, skala, jezirka, potucky, sluzby...internet zdarma, sprchy zdarma, muzea zdarma. Nevyhoda je v tom, ze je tu neustala sikana ze strany rangeru a taky ze jsou tu mraky turistu. Cekat v kempu v sest rano v rade jestli se pro nas uvolni misto, to se mi vazne nechtelo, na to uz jsem trochu starej a tak jsme vzdycky vyleji za hranice parku, kde jsme prespali. Lezli jsme dost, skoro kazdy den, zatracene prisna klasa, ale moc pekne cesty. Nasledoval vylet do San Francisca [v Yosemitech tou dobou mrzlo], ktery asi nedokazu ani popsat. Dost tam foukalo, stravil jsem asi sest hodin v zacpe a stejne jsem hovno videl. Po dalsich par dnech v Yosemitech, kdy jdeme na prednasku Rona Kauka – americke lezecke legendy, se rozhodujeme po presun dal.

Dalsim cilem je Lake Tahoe a prilehle oblasti. Asi nejlepsi z nich nakonec byl Lover s Leap. Super skala, narozdil od Yosemite to neni zadna rezervace, kempovat se da kdekoliv, nikde ani noha. Lezeme kazdy den par peknych cest. Posledni den lezeme cesty Bear s reach, kterou jak vsichni jiste zznate [kdo nazna at se podiva na youtube] Dan Osman v roce 1997 vysoloval za 4 minuty. Cesta je to pekna nikterak narocna, alekdyz jsem tam byl a delal nektere ty kroky, rikal jsem si ze to byl fakt vostrej typek. Po asi dvou hodinach jsme na vrchu. Potulujeme se oblsti Lake Tahoe, nejmodrejsiho a nejcistsiho jezera v USA, je to tu fakt pekne. 

USA 3

Tentokrat hodne v rychlosti. Dojeli jsme do Utahu. Mesto Moab je rajem vsech bikeru, lezcu, nadsencu do jeepu, basejumperu a milovniku pouste. Skalni piskovcove veze kam az oko dosahne, po vyprasku v Indian creeku lezeme v Arches NP, navstevujeme Canyonlands NP a taky lezeme na Fischer towers, coz je hromada slepeneho blata a to doslova. vrcholek je jen asi jednu stopu ctverecni siroky a tak je o zabavu postarano. Po ceste vice zapadnim smerem se stavujeme v Grand canyonu, kazdy si davame rozdilne treky, ja jdu az a dno a zpet, Zuza o kousek min. No docela makacka, dva dny jsme pak nemohli chodit. Dalsi 

zastavkou bylo Death valley s nejnizsim mistem severni ameriky, par stop pod urovni more. Strasne vedro, neuveritelny vitr, zadna kvetena, proste Mrtve udoli... Presunujeme se do Bishopu, kde travime spoustu chvil na skalach, obhlizime mistni bouldrove oblasti, v restdayich se povalujeme v termalech. Dalsi zastvkou budou Yosemite. Fotky reknou vice...

newspaper rock, petroglyphs

Delicate arch

Landscape arch

Double arch

Ballancer rock

Fischer towers

Ancient art

Monument valley

Grand canyon

sexy boy a Death valley

owens river gorge

whitmore hot springs

Happy boulders