Aneb, jak jsem si to jedno středeční odpoledne rozdal s čtrnáctiletou holkou a partou důchodkyň
No, nejsem na to hrdý, ale stalo se tak. Byl jsem znuděný, nažhavený, připraven k velkým výkonům. Ona, ač vypadala starší, mě ošálila svýma dlouhýma běhama, krůpěje potu na čele vyvstávali při každém našem společném pohybu. Letmo se kolem mě protáhla, ucítil jsem její vlahý dech. A já se nestačil divit, kam až jsem to v životě dospěl.
I když to tak nevypadá, nepíšu tady o sexu s nezletilou dívkou. Ve středu jsem se zúčastnil běhu (pod zvláštním názvem) "Na Honěnou", kde jsem dosáhl neuvěřitelných výkonů. Svým způsobem jsem to prohrál už dávno před startem, zvolil jsem totiž metodu, jejímž hlavním mottem je, že přílišným (spíš jakýmkoliv) tréninkem se člověk jen unavuje, tudíž by se mělo jen závodit bez předchozí přípravy. No radikální, ne moc účinná volba. Nevěděl jsem, jak rychle mám běžet, nevěděl jsem jak je to ještě daleko, nevěděl jsem jestli mi srdce nevyskočí z hrudníku, nevěděl jsem nic. Taky jsem si během závodu rozpomněl, že se někdy před startem není špatné rozcvičit. Ale co už dokončil jsem. Ve finiši mě předběhla holka o čtyři hlavy menší a deset let mladší, čímž mě trochu demoralizovala. Statným důchodkyním na konci závodního pole jsem srdnatě odolal. Ponaučení zní: bez tréninku nebo velkého švindlování se prostě vyhrávat nedá.
Žádné komentáře:
Okomentovat