Ahoj vsem,
po nekonecne dlouhem letu se konecne ocitame v dzungli jmenem Bangkok. Z klimatizovaneho letiste se z razitkem v pase vrhame primo do naruce velkomesta. Odmitame taxik a do centra se snazime dostat hromadnou dopravou. Nakonec se nam to podarilo a o par hodin pozdeji uz valime sunky na hotelu. Roman jede najit vlakac a zjistit, jak se odsud zitra dostaneme a ja jdu prozkoumat mistni trh, jidlo, koupit vodu a zamek. Vodu jsem uspesne koupila v obchode, se zamkem uz to bylo horsi. Nebudu se o tom moc rozepisovat, hlavni je, ze me natahli jak ksandy a jeste ted se za to stydim. ( vsechno se totiz smlouva a ja tohle umeni vubec neovladam) Kazdopadne me to odradilo od dalsich nakupu a tak ted hodne postradam sarong, ktery jsem nechala doma a ktery jsem si chtela poridit jeste nez vyrazime z mesta.
Vecer se jdeme projit ulicema, ochutnavame dobroty ze stanku a ocumujeme nocni zivot. Cekala jsem vetsi davy, vice vnucovani cehokoliv a taky vetsi spinu. Provoz je tu taky dost sileny a prechazeni ulice se podoba hazardu se zivotem, ale rekla bych, ze se to dost podoba Ostrave a rozdil vidim jenom v tom, ze se tady jezdi vlevo.
Druhy den se vydavame do Nampapampapajejla za lezenim. Tesim se ze konecne vypadnem z toho dusna a podivam se do prirody. Ctyri hodiny ve vlakuprosezene na drevenych lavkach daji cloveku zabrat. Na to, proc jsme nesli o vagon dal, kde byly ty lavky calounene se me uz neptejte...Pak autobus a nejaka ta prochazka a jsme tam. Ubytovani je ve stanech , ktere jsou pod bambusovou strizkou, pro me proste raj s vyhledem na reku. Jenom nachvili jsem se zamyslela (usnula jsem) a uz se mnou Roman lomcuje s tim, ze v rece neco plave. Hledim na neco, o cem jsem presvedcena, ze je to krokodyl a jsem rada, ze nas stan je na nozickach a k rece je to dvacet metru prudkym srazem. O dva dny pozdeji se mi to zviratko podari natocit a od Bena (majitel kempu) se dozvidame, ze je to varan. Celkem jsme tady stravili tri dny behem kterych jsme po vecerech hrali kostky, nacpavali se fantastickym jidlem a samozrejme jsme lezli do padnuti (coz netrvalo douho, vzhledem k vedru, ktere tu panuje).Na skaly se chodi s kladkou a sedakem a z kempu to zabere asi tri minuty a po ceste se musi prekonat reka, pres kterou je natazena zip-line, takze je to i tak trochu dobrodruzstvi. Tri dny utekly jak voda a kdyz jsem jela z posledniho lezeni, tak ve vode pode mnou plaval obrovsky cerny had. V kempu rikali, ze je to kobra a tak se mi nemuze nikdo divit, ze na autobus jsem sla s velkym klackem v ruce. Na bus jsme cekali tak dlouho, az nam radsi zastavil nekdo mistni. Rozjeli jsme se, pani na nas mluvila a mluvila, my se usmivali, pak volala asi dvema lidem a posleze Romanovi pristal telefon u ucha stim, ze mu ma rict, kam ze to vlastne jedeme. Roman na nej anglicky, on na nej thajsky, pak pokus o anglictinu a kduz si to vyjasnili, tak nas vysadili na nadrazi. Nadhera.
 |
| v nadrazce |
 |
| cesta ke skalam |
Vlakem jsme zamirili do AUTHAia, vecer jsme se sli najist a porohlednout si ruiny chramoveho mesta a narazili jsme na obri trh s jidlem pro turisty (krasne stanky, hodne mista, turistu a bylo tam draho). Nejvetsi zazitek mam z toho, jak kolem me prosel slon. Bylo tam krasne, ale chteli jsme se jeste projit a jak jsme obchazeli ty rybniky a hromady cihel, tak jsme se dostali na trh, kde byli jenom thajci, zadni turisti, jidlo za polovic, davy lidi a na prodej tam bylo uplne vsechno. Myslim tim uplne vsechno od telefonu a helikopter na dalkove ovladani, pres hadry, kabelky az po susene olihne, nudle a nejlepsi jidlo, co jsem za tim mela: opeceny banan na ohni s kokosovou omackou.
 |
| ayuthaya |
Dalsi zastavka je Sukhothai, kde jsou pozustatky kralovskeho mesta ze 13.stoleti (historicke dedictvi UNESCO). Pujcili jsem si kola a projeli jsme celou centralni cast mesta. Bylo to moc krasne. Sladkou teckou tohoto dne byly palacinky.
Pristi stanice Chiang Mai.
 |
| sukhothai |
 |
| ??? |
Žádné komentáře:
Okomentovat