Kanada 5

Ocitli jsme se v samém srdci Okanag anvalley ve městečku Oyama, kde neí nic jen třešně a zase jen třešně, kam až oko dohlédne. Teda ještě občas trocha jablek. Navíc je to oblast, která je vyhlášená svojí letní explozí a čtyřicítky tu fakt nejsou žádný problém. Hned první den v řadě potkáváme jediné Čechy, co tu jsou : Zdenka, Jirku, Báru a Petru. S klukama jsem se samozřejmě potkal už na Zélandu, jen jsme o tom vůbec nevěděli. My v baráku, oni v karavanech.

Ze začátku celkem chčije, ale Kanaďani se toho fakt nebojí a aby jim nepopraskaly třešně, suší je vrtulníkama. A takový vrtulník čtyři metry nad hlavou nadělá docela neplechu.

cherry drying

 Jedeme bomby a vyděláváme, co to dá a vyrážíme do místních lezeckých oblastí. Nejdřív do místní kultovní oblasti Skaha, pak taky do Cougar canyonu, kde jsme poměrně často a taky do Cedar parku poblíž Kelowny. Podaří se pár těžkých přelezů, ale až do šesti do večera je takový vedro, že se nedá stejně nic dělat 

5.11b

nedostatek sedáků

our cherry picking crew                                                                                                                               

Naštěstí je Kanada ráj vágusů a všechno se tu dá vracet od plechovek a petek až po karton, takže poprvé v životě mi dává recyklace smysl. Za utržené peníze kupujeme každý týden ingredience a děláme společný oběd (pro nás osm Čechů), salát, řízky, zelňačka a podobně, se nosí po kýblech.

rest - last minute

Jinak nic nuda v Oyamě, už abychom byli odsud pryč a mohli jet zase cestovat.                          

Kanada 4

Po našem triumfálním a grandiozním prustupu Grand Sentinelu ješte trocha lezenice v Lake Louise, dobytí nekolika projekt z minula, jeden krátký trek v neuveritelném horku, nalezení jídla po rozežraných Americanech a alou pryc. 

lake louse

Tentokrát smer Yoho NP, národního parku plného vodopádu, zvere a údolí zarizlých jak hodne tenké tanga.  Vandr špicovní a jedeme dál. 

yoho n.p.

Zastavujeme se znova v Revelstoke, hrozne totiž chcije. Jdeme se na tri hodiny alespon louhovat do místního bazénu. Blbneme na tobogánu a tak, až se mezi tema detma ztratíme. A opet naše oblíbené parkovište u Begbie Bluffs. Jdeme opet pod skálu, už tolik neprší, na podmínky, co jsou nám naservírovány padají až neuveritelné výkony, takže paráda a pohoda jazz. 

begbie bluffs

Vecer Filip jde pro vodu, já zatím varim veceri. Nevrací se deset minut, dvacet, tricet (cesta asi na tri minuty), vecere je hotová. Vysílám Josku, a se jde podívat, co se dìje. S medvedí, pumí, vrahovskou teorií odchází do hloubi lesa. Vrací se zanedlouho udýchán, že prej Filip nekam spadl a je skoro po nem. Letím tam. Filip pri nabírání vody spadl do potoka, spíš reky, která je vhodná tak na jištený canyoning a ta si ho podala. Jel korynem a bral, co se dalo, až byl menší vodopád pod kterým se zastavil. Kotník v hajzlu… Beru ho na záda a mažem do auta, prevlíknout (voda mela asi tak tri stupne) a šupem do nemocnice. Tam nejdrív straší nejakýma tisícema dolaru za ošetrení, ale nakonec se to nejak uhraje. Aneb jak blbec prežil rafting bez raftu. Ale show must go on. Takže presun, táborák a tak… 

revelstoke

Jedeme do neuveritelné oblasti Waterworld, kousek od mesta Revelstoke. Cesty tu zacinají tri až ctyrdélkovým slanením až k vodní hladine a pak už jen vzhùru. Spousta cest (vetšinou trídélkových) behem celého dne, neuveritelná expozice a pocit prostoru  pod sebou. 

waterworld

dream team v akci

Stavujeme se ve mestecku Oyama, kde máme zanedlouho zacit makat, jen se tak zeptat, kdy máme dorazit a co a jak. No bohužel nám rekli, že už od zítrka mùžeme zacit makat. No a je to v hajzlu, cestování skoncilo, nastala robota. Snad bude dost casu podnikat výpady do místních lezeckých oblastí Cougar Canon, Cedar park, Boulderfields, Skaha. Snad, snad…

Kanada 3

Míříme neobydlenou krajinou směrem na východ. Od kol se práší, krajina ubíhá. Horský charakter přírody se mění tak trochu v poušť, všude jen karavanové vesnice, vedro, vyschlé hory, nic k vidění, čekáš už jen cowboye. Zastavujeme jen v Marble canyonu na pár cest v místní stěně. Matroš nic moc, cesty ještě horší.

marble canyon

Prolétáme Kamloops směr Revelstoke, kde se zastavujeme v místní lezecké oblasti Begbie bluffs. Celou cestu neuvěřitelně chcalo a tak visíme celý den pod převisem a zkoušíme si nevyvrátit hlavy při jištění. Jde to, ale ztuha. 

begbie bluffs

. Ráno jsem se chtěl trochu rozšoupnout, tak jsem koupil celej meloun (rozumněj byl v akci), sežrali jsme ho na posezení. Celej den to nějak vřelo, ale nehlo se to, když jsme šli ale večer běhat, následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Hodně zbrklé zastávky u krajnice… Neuděláš nic a někdy i shit happens. Za neuvěřitelného deště se přesunujeme do Banff NP, projíždíme ho a zastavujem v Canmore, mekce ledolezení. Je tu co dělat i teď v létě. Lezeme v neuvěřitelně krásné oblasti Grassi Lakes, kde jsou jezera, jejichž barvu neuvěří, kdo je neviděl. Lezení perfektní, drtíme několik dní.

grassi lakes

ha ling

Poslední z nich se vydáváme do stěny East end of Ruddle, osmidélkový hnus po oklouzaném vápně a smíšené pocity.

Zpět ale na větrnou hůrku (tam kde parkujeme-bydlíme je snad největrnější místo Kanady, neopovažuju si sundat péřovku) a mažem směr Banff. Setkáváme se s Filipem, kámošem ze Zélandu, dostaneme poprvé, co jsme tu, pořádně nažrat (rýže a těstovin bylo až moc), poprvé se stavujeme v liquor shopu a poprvé se ožerem z kanadského piva, paráda. Ráno trošku děraví se vypravujem na Skoki trail, kde asi po třech hodinách dostáváme výprask od vichřice doprovázené přívaly hektolitrů vody. Mokří a vyklepaní jak drazí psíci mažeme zpátky. Návštěva Morain Lake a spřádání plánů. Lezeme v okolí Lake Louise, neuvěřitelně kýčovité jezero, lezba přímo nad tím, idyla největší, excelentní cesty. A davy turistů pod námi… Myslím, že na tolika fotkách (Japonci, Korejci, Němci, USAani) jsem nebyl při lezení, za celý život.

lake louise

Následovala akce Grand Sentinel. Špicatý ostroh lákající nebojácné horolezce.Cesta k němu dlouhá a hoodně do kopce. Poslední kilometr, po ledové pláni, kde by se spíš hodily mačky a ne ta naše pseudoobuv. Pepa se pokouší dělat stupy a já za ním baletímv rozervaných botaskách a modlím se, abych nesjel ten vertikální ledotobogán. Nasoukáme se do prvních délek, je mi fakt zle, slunko hrozně peče. Na jednom štandu jsem si blinkl, asi dvakrát jsem omdlel, jo holt úpal je kurva. Ale co už, vrchol i cesta padly a bylo. Po cestě si ještě vyslechneme ooooooooooooooo od Japonců, když jim řekneme, co jsme vylezli.

grand sentinel

top...

lake moraine

lake louise

porcupine nebo jak tomu tu rikaji

Kanada 2

Jedééém… Koupili jsme káru, za pár šupu, ale snad vydrží. Dodge Caravan, pouze 3,3l motor, což je tady dost slabota, šestiválec, radši nepočítat kolik to žere. Samozřejmě jsme ho hned zabydleli, až se nebylo možné do něj ani vlézt.

Dorážíme do Squamishe, parádní spárové lezení, pro nedostatek matroše, jen lehčí věci. Ale stejně paráda, buď plotny, kde se ani neodlepíš od země nebo spáry, kam až oko dohlédne. Stali se z nás spároví králové.

Přesunujeme se do oblasti Conroy Creek, páč je hnusně a tady skála prej rychleji schne. No to sice jo, ale stejně jsem asi desetkrát za den zmoknul. Vždycky tak v půlce cesty. Ale paráda, skvělý lezení, silovější než ve Squamishi, jiné, dobré, výživné. Joska má narozky, tak se trochu picneme z Tatranského čaje, co máme ještě z Čech

Přesun o pár kiláků vedle do Cheakamus Gorge a krásná třídélková cesta. Začátek přímo u burácející řeky, kde jsme se ani navzájem neslyšeli a pak jen výš a výš. Večer zpět do Conroye a ještě jdem na pár cest do převisu, protože zase prší.

Cesty od 5.10a do 5.11a, na pohodu. Na závěr ještě za světla volíme třídélkovou linii, paráda největší, jen jsme se trochu zasekli při slaňování a tak na zem došlapuji už za totální tmy. Varování místních lezců, že medvědi jsou tu všude a celkem teď útocí pumy nám zněly v hlavách a rozhodně nám do zpěvu nebylo, když jsme se po tmě vraceli houštím a spletí balvanů k autu. No spíš jsme byli posraní až za ušima, cinkali karabinami a hulákali jak na lesy.

Návštěva Whistleru, kultovní freeridové a downhillové mekky světa, nic moc k vidění, protože chčije (jen medvěd na stromě a pánvička, co jsem koupil za dva dolce). Prozměnu prší. Ale nakonec se to umoudří a dáváme pár cest v další oblasti jménem Nordic, parádní ementálovitý vápenec, supr, prostě paráda.

Vyrážíme na Black Tusk trek. Letos je ale jediný zásadní problém. Byla druhá nejtužší zima v novodobé historii, takže sníh je všude a hodně. Takže těžká práce, ale nakonec jsme se probojovali a probrodili až k vrchodu, v úžasném počasí postavili mužíka a mazali pryč.

Kanada 2

Kanada 1

Letem s nejhorším přistáním za život se dostávám do Londýna, kde nás čeká Pepův kámoš Hobit. U něj pak pár pivek a kuře vyndalu, které nejdřív trhalo sliznice a pak, pak taky trhalo sliznice. Jo holt pálilo to.Další den zewlujem, běháme, hlavní je ale návštěva pivovaru, pití aleů a lagerů a podobných křivihubů. Vzlétáme tradá Kanada. Joska o trochu dřív, tak mě čeká na letišti. S cedulkou, poprvé v životě, takže paráda.

 

Na celnici, na immigračním jsem jim nevadil, tak mě nechali. Vojta přijíždí, objímačky, hubičky a tak. Pak pár dní ve Vancouveru, parádní jídlo od Šárky (Vojtové kundy), výběh na Grouse mtn., kde je asi tak metr a půl sněhu, kopec jako kráva, pěkně jsme se protáhli. Místní rrekord jsme nepokořili, ale daleko k němu nebylo. Teda vlastně bylo...

Výlet na kajacích na vancouverský záliv, double kajak ve složení Šárka Vojta nám dal pěkně na prdel, ale co už. Naštěstí všechno zadarmo, páč jak jsem viděl ty ceny tak see mi protočily, panenky. 

Vandr na Chief ve Squamishi, kde byla mlha jako piča, takže  jsme hovno viděli. ale co už.... 

 Koupili jsme káru, Dodge Caravan a doprdele odsud. Tradádádá... víc jindy, díky Vojtovi za azyl. Mějte se. R.