Thajsko, Cambodia a zase Thajsko

Pres Bangkok jsme zamirili na ostrov Koh Chiang neboli sloni ostrov. Nasledovalo dalsi velke asijske zklamani. Idea o opustenych bilych plazich a osamoceneme thajskem raji je jiz davno pryc, vsude se vyvaluji tisice tlustych Rusu, Nemcu a Anglanu, vsude napisy v azbuce a Thajce je skoro nemozne mezi zaplavou turistu zahlednout. Kazdodeni koupacka v mori, radeni na skutru, to byly jedinne nase cinnosti. Berem roha a ujizdime smer Kambodza. Cilem je misto, kde se prej natacel Tomb Raider, Angkor Wat. Opusteny, prastary chramovy komplex, castecne zarostly bujnou vegetaci. Mraky turistu, na pamatky moc nejsem tak to nebudu komentovat. Posledni nasi zastavkou mela byt zatoka Tonsai a uzasne mistni lezeni. Mistni lezeni rozhodne neni uzasne, vedro je ohromne, cesty oklouzane a nezajimave a je tu hromada lezcu. Takze lezeme jen dost malo, koupeme se v mori, snazime se bojovat s opicema, aby nas neokradly, jedem snorchlovat, ja jedu na DWS, kde skacu z 19 metru, nejvic co jsem kdy skocil. Bic a pryc. Opet v Bangkoku. nechavam si za sto dolcu sit oblek, nakupujeme picoviny za zbyle penize a jedeme smer Evropa.

Laos

Nase ocekavani byla pomerne vysoka, co nas ale ceka v Laosu to nas ani ve snu nenapadlo. Pomerne velke zklamani z celeho tohoto statu a taky celkem velky sok po pratelskem Thajsku. Lidi rozhodne nejsou prijemni, clovek si nemuze ani snad pripadat jinak nez jako chodici dolar, nikdo neumi anglicky, mistni doprava je slusne receno na hovno. Nemaji tu zeleznici a mistni busy jsou pomerne drahe a cesty fakt na sracky, takze i z prumernych vzdalenosti se stavaji deseti a vice hodinova muka [rekord byl myslim 15h]. Za prve odmitnuti plavby po neuveritelne spinavem mekongu. Za druhe - cestovatelske Sangri La jmenem Luang Prabang - kecy v kleci, spinavy zasrany mesto, kteremu asi omylem nejaky opily urednik priradil statut UNESCO. Dalsi tryzneni v autobusech a turisticky humus jmenem Vang Vieng - chces do jeskyne:zaplat, chces jit pres most k jeskyni:zaplat, do jeskyne jedine s pruvodcem:zaplat. My na to: NASRAT a dekujeme se pryc. Konecne nas ceka neco pozitivniho a to lezeni v oblasti Thakheku, kde skala je uzasna, cesty neuveritelne previsle a koupani pruzracne. Cela oblast je obrovskym krasovym utvarem rozlehlym nekolik desitek kilometru a casem se urcite stane nejlepsi lezeckou oblasti JV asie. Lezu kazdy den rano a vecer, pres den je neuveritelne horko, nastesti kousek odsud je krasne koupani.

Taky tu potkavame lezce co zname z Kanady, lezce co zname ze spanelska a lezce co zname z Italie. Sami belosi a same lezeni, takovy uprk z opravdove laoske reality. Navazujeme kontakty a spradame plany na budouci lezeni. Jsou tu skoro sami Americani a Kanadani, kteri jak je znamo jsou ze vseho hotovi, nadseni tzv. overexcited, to znaamena ze vsechno je cool, qwesome a amazing. Potkavame ale nemecky par, ktery po chvilce ostychu rika, ze Laos a vlastne vetsi cast JV Asie stoji za hovno, tak nam pada trochu kamen ze srdce a opijime se s nima do noci ceskou slivovici. Po case je na case zmizet a tak balime a mirime na jih k mestu Pakse, kde se jedeme podivat na nahorni plosinu Bolaven plateau, proslulou pestovanim kavy. Mijime vsechny velke fabriky a ochutnavkarny  a zastavujeme u nejaakeho pana co nam nabidl prohlidku. Jedina slova, co umi anglicky jsou tea a coffee, ale i tak je to super a pan je celkem bezprostredni a pohodovy. Balime saky paky a mizime pres hranici do Thajska, kde zacina uplne jiny svet, perfektni silnice, anglicky mluvici lide, dobre jidlo, levna doprava atd. Kupujem si jizdenku do spaciho vlaku a mirime smer Bangkok.

Thajsko II

Z mesta Sukhothaj se presunujeme do centra deni severniho Thajska, konkretne do Chiang Mai. Zuzka je zklamana, ocekavala horske mestecko a la Canmore, coz se rozhodne nekona a je tu snad vice bilych turistu nez thajskych obyvatel. Nejdrive nas trochu sokuji i ceny ktere jsou na mnohych mistech ryze zapadoevropske, ale po chvili hledani nachazime i podniky nasi cenove kategorie, kde lidi jsou mili a ne namistrovani jak v nobl knajpach. Po navsteve lezeckeho obchodu [kde to vypadalo taky az moc namachrovane] se rozhodujeme klasicky vsechno zvladnout na vlastni pest, pronajimame motorku a dalsi den rano uz si to upalujeme na skaly. Na motorce jsem nesedel asi od patnacti takze jsem si ze zacatku nebyl moc jisty, sileny provoz a neznalost cesty a jizda v levo to nijak neulehcovaly. Kazdopadne dojeli jsme, dobre si zalezli a jeste navstivili mistni jeskyne. Jeskyne s obrovskymy domy, snad 15 metrovymi stalagnity a jeste vetsimi stalagtity. Jedine co jsem nechapal je silene venko uvnitr jeskyne [asi o 20st vice nez venku]. Podobne zabave jsme se venovali pristich nekolik dnu, mozna snad i pres tyden. Na motorce za lezenim - kazdy den rychleji, ted uz je zazrak kdyz nas nekdo predjede - poradne si zalezt a zpatky, hlavne se stavit na fruitshake. Nejlepsi z nejlepsich co jsem kdy mel, cena 20baathu jen svadi k dalsi koupi. V mezicasech jsme podnikli par vyletu, treba na Doi Suthep, do vyrobny hedvabi a podobne. V jedne ceste se mi podari vykloubit si rameno a tak nasleduji dalsi vylety po okoli a nakonec i nejake dalsi lezeni. Vanoce opet i letos v teple, vetsi cast dne na skalach, potom v mistnich termalnich pramenech, kde voda je tak tepla, ze se tam chodi varit vajicka. I rybu jsme si dali. Pote se Zuzka vydava na vylet na slonovi, je nadsena takze asi dobre. Voda tece jako cas, vlastne naopak, kazdopadne bylo na case odrazit se dal, dalsi je Chiang Rai. Takze klasika, odehnat tuk tukare, sehnat hotel, sehnat motorku. Omrkneme white temple a dalsi den vyrazime do kopcu nad mestem do mist cajovych plantazi. Prekvapuje nas krkolomnost mistnich cest, slabost mopedu a rychlost s jakou ubyva palivo. Konec dobry, vsechno dobre. Navsteva cajovych plantazi, ochutnavky caje, proste balada. Pristi zastavka Laos.

Thajsko I, clanek od Zuzky

Ahoj vsem,

po nekonecne dlouhem letu se konecne ocitame v dzungli jmenem Bangkok. Z klimatizovaneho letiste se z razitkem v pase vrhame primo do naruce velkomesta. Odmitame taxik a do centra se snazime dostat hromadnou dopravou. Nakonec se nam to podarilo a o par hodin pozdeji uz valime sunky na hotelu. Roman jede najit vlakac a zjistit, jak se odsud zitra dostaneme a ja jdu prozkoumat mistni trh, jidlo, koupit vodu a zamek. Vodu jsem uspesne koupila v obchode, se zamkem uz to bylo horsi. Nebudu se o tom moc rozepisovat, hlavni je, ze me natahli jak ksandy a jeste ted se za to stydim. ( vsechno se totiz smlouva a ja tohle umeni vubec neovladam) Kazdopadne me to odradilo od dalsich nakupu a tak ted hodne postradam sarong, ktery jsem nechala doma a ktery jsem si chtela poridit jeste nez vyrazime z mesta.

Vecer se jdeme projit ulicema, ochutnavame dobroty ze stanku a ocumujeme nocni zivot. Cekala jsem vetsi davy, vice vnucovani cehokoliv a taky vetsi spinu. Provoz je tu taky dost sileny a prechazeni ulice se podoba hazardu se zivotem, ale rekla bych, ze se to dost podoba Ostrave a rozdil vidim jenom v tom, ze se tady jezdi vlevo.

Druhy den se vydavame do Nampapampapajejla za lezenim. Tesim se ze konecne vypadnem z toho dusna a podivam se do prirody. Ctyri hodiny ve vlakuprosezene na drevenych lavkach daji cloveku zabrat. Na to, proc jsme nesli o vagon dal, kde byly ty lavky calounene se me uz neptejte...Pak autobus a nejaka ta prochazka a jsme tam. Ubytovani je ve stanech , ktere jsou pod bambusovou strizkou, pro me proste raj s vyhledem na reku. Jenom nachvili jsem se zamyslela (usnula jsem) a uz se mnou Roman lomcuje s  tim, ze v rece neco plave. Hledim na neco, o cem jsem presvedcena, ze je to krokodyl a jsem rada, ze nas stan je na nozickach a k rece je to dvacet metru prudkym srazem. O dva dny pozdeji se mi to zviratko podari natocit a od Bena (majitel kempu) se dozvidame, ze je to varan. Celkem jsme tady stravili tri dny behem kterych jsme po vecerech hrali kostky, nacpavali se fantastickym jidlem a samozrejme jsme lezli do padnuti (coz netrvalo douho, vzhledem k vedru, ktere tu panuje).Na skaly se chodi s kladkou a sedakem a z kempu to zabere asi tri minuty a po ceste se musi prekonat reka, pres kterou je natazena zip-line, takze je to i tak trochu dobrodruzstvi. Tri dny utekly jak voda a kdyz jsem jela z posledniho lezeni, tak ve vode pode mnou plaval obrovsky cerny had. V kempu rikali, ze je to kobra a tak se mi nemuze nikdo divit, ze na autobus jsem sla s velkym klackem v ruce. Na bus jsme cekali tak dlouho, az nam radsi zastavil nekdo mistni. Rozjeli jsme se, pani na nas mluvila a mluvila, my se usmivali, pak volala asi dvema lidem a posleze Romanovi pristal telefon u ucha stim, ze mu ma rict, kam ze to vlastne jedeme. Roman na nej anglicky, on na nej thajsky, pak pokus o anglictinu a kduz si to vyjasnili, tak nas vysadili na nadrazi. Nadhera.

v nadrazce

cesta ke skalam

Vlakem jsme zamirili do AUTHAia, vecer jsme se sli najist a porohlednout si ruiny chramoveho mesta a narazili jsme na obri trh s jidlem pro turisty (krasne stanky, hodne mista, turistu a bylo tam draho). Nejvetsi zazitek mam z toho, jak kolem me prosel slon. Bylo tam krasne, ale chteli jsme se jeste projit a jak jsme obchazeli ty rybniky a hromady cihel, tak jsme se dostali na trh, kde byli jenom thajci, zadni turisti, jidlo za polovic, davy lidi a na prodej tam bylo uplne vsechno. Myslim tim uplne vsechno od telefonu a helikopter na dalkove ovladani, pres hadry, kabelky az po susene olihne, nudle a nejlepsi jidlo, co jsem za tim mela: opeceny banan na ohni s kokosovou omackou. 

ayuthaya

Dalsi zastavka je Sukhothai, kde jsou pozustatky kralovskeho mesta ze 13.stoleti (historicke dedictvi UNESCO). Pujcili jsem si kola a projeli jsme celou centralni cast mesta. Bylo to moc krasne. Sladkou teckou tohoto dne byly palacinky. 

Pristi stanice Chiang Mai.

 

sukhothai

???

Finale Ligure

Po navratu z Ameriky dlouho nelenim, balime veci, auto na cestu a trada smer slunny jih. Frcime si to estou necestou smer Finale Ligure, kousek od Janova nebo Savony. O jedine vzruseni na ceste se postarava alternator, ktery vypovida sluzbu. Bohuzel je to docela dulezita soucastka a tak si ho musime nechat vymenit od mistnich borcu. Konecne nas vita slunne pobrezi, idealni podminky kolem patnacti stupnu a tisice cest k lezeni. 

 Dle pruvodce [ktery je mimochodem skvely] vybirame kazdy den jiny sektor a pomalicku se rozlezame. Inu, pauza bez lezeni byla obzvlaste dlouha a tak jako vzdy, to za zacatku dost boli. Po asi dvou tydnech se dostavame do suprove formy a utocime na tezsi projekty. Volne dny vyplnujeme povalovanim u more nebo mesimi prochazkami. Lezeme jako o zivot, uz je asi 25dni krasne. Davam posledni restday pred nejtezsimi cestami co mam v planu

 A zacina prset... prset neprestane po pristi tri dny a predpoved neni o moc optimistictejsi. Se stazenym ocasem balime kufry a vyrazime o tyden drive na cestu zpet. Ruce nazhavene, zivotni forma, skvele lezeni, nabuzenost do dalsich dni...a ted utrum. No co se da delat bude to muset vyjit jindy. Clovek mini, Manitou meni.